www.slangy.cz

O knize  |  O češtině  |  Argot  |  slangy  |  Ohlasy  |  vaše příspěvky  |  kontakt


ukázky z knihy
napsat příspěvek
objednat knihu

Anketa Lidových novin Kniha roku 2006

Odpovědi obsahující Slovník nespisovné češtiny


Dana Hábová, překladatelka
1. Julian Barnes: Arthur and George
2. Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855 (Torst)
3. Slovník nespisovné češtiny (Maxdorf)

Jan Mattuš, překladatel a nakladatel (Julius Zirkus)
1. Jan Hugo a kol.: Slovník nespisovné češtiny (Maxdorf). Pro pečlivost a obsáhlost, obdivuhoudnou aktuálnost, s jakou se podařilo zachytit i nejmladší jazykové trendy, a rozhodně pro veskrze odborné (a nikoli trapně estrádní) zpracování vymírající brněnské městské mluvy s etymologickými komentáři.

Alexander Wöll, bohemista (univerzita v Řezně)
1. Božena Němcová: Mich zwingt nichts als die Liebe. Briefe. (Übersetzt von Kristina Kallert. München). Skvělý překlad a velmi podařený výbor z dopisů, který umožňuje německému čtenáři, aby se bezprostředně seznámil s osudy této mimořádné osobnosti.

2. Bohuslav Reynek: V nadějích samoty – Dans les espérances solitaires (překlad Lenka Froulíková, Bonaventura). Dvanáct básní výjimečně talentovaného básníka s francouzskými překlady v nádherném bibliofilském vydání.

3. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Zastánce lidských práv se zamýšlí nad nejdůležitějšími událostmi ve svém životě, věnovaném boji za demokracii.

Jan Hugo u. a. (Hg.): Slovník nespisovné češtiny  Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost; historie a původ slov (Maxdorf). Slova tak extravagantní, skurilní a duchaplná, že fascinovanému čtenáři naprosto berou dech.

Celkový přehled odpovědí hlasujících

Ivan Adamovič, kulturní publicista
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis)
2. Robert Delpire a .:  Josef Koudelka (Torst)
3. Haruki Murakami: Kafka na pobřeží (překlad Tomáš Jurkovič, Odeon)

Jan Balabán, spisovatel
Nejsem pravidelný čtenář současné (české) literatury, ale i přesto si troufnu upozornit na některé tituly:

1. Ivan. M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
2. Vít Slíva: Boudní muzika (Host)
3. Milan Kundera: eseje o Kafkovi a Janáčkovi Kastrující stín svatého Garty (Atlantis) a Můj Janáček (Atlantis 2004)

Petr Hruška: Zelený svetr (Host)
Pavel Kolmačka: Stopy za obzor (Triáda)

Milan Balabán, religionista, profesor evangelické fakulty
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Tíživost poměrů za bolševika + řada reflexí (filozofie, teologie, psychologie aj.). Erotika je tu čirá.

2. Jan Balabán: Jsme tady (Host). Život viděný zdola: tak to bývá, i shora: možná, že je tu i boží prozřetelnost: i umírat je možno v  duše.

3. Ženy z fary (Kalich). Osudy jedenácti žen, farářek i žen farářů evangelické církve. Výpovědi odhalující krutou vládu bolševiků i ideologickou poplatnost učitelů na evangelické bohoslovecké fakultě. Jedinečný dokument.

Alexander Balogh, kulturní redaktor (SME)
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
2. Pavel Kosatík: „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host)
3. Rozrazil – revue na provázku (Divadlo Husa na provázku, CED, Větrné mlýny)

Jitka Bednářová, literární historička
Nejintenzivnějším čtenářským zážitkem pro mne letos byly Magorovy dopisy (Torst). Podivuhodné je, že z vězeňských epištol dokázal Ivan M. Jirous vytvořit tak zábavnou a rozmarnou četbu. Překvapuje také systematičnost a zaťatost, s níž pojal samo věznění, ale i jeho zdravý rozum, pokora a něžnost v mnoha odstíněních: „Expeduji třetí pusinku ve tvaru sněhové koule, aby Tě trefila do čumáčku. Ahoj!“

Libuše Bělunková, šéfredaktorka A2
1. Alan Hollinghurst: Linie krásy (překlad Michala Marková, Odeon)
2. Mistr Zhuang. Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice)
3. Ansgar Nünning (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury (překlad Aleš Urválek a Zuzana Adamová, Host)

Petr A. Bílek, literární teoretik
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Kunderův nejen nejprodávanější, ale také nejkontroverznější román k nám dorazil se zpožděním delším než obvyklým. O to víc je ale patrné, jak tato próza umí žít i mimo čas a prostor doby, o níž mluví. Kdyby nic jiného, tak povinná četba pro všechny  tvůrčího psaní.

2. Ansgar Nünning (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury (Host). Adaptovaný překlad německého slovníku, který je prvním vskutku soudobým a vědoucně napsaným kompendiem pro přemýšlení o literatuře a kultuře, vydaným v českých zemích. Pomůcka pro každou školu i kulturní rodinu, ale snad také , která utne tipec všem autorům rychlokvašených učebnic či slovníčků teorie, jež zaplavují naše školy.

3. Miroslav Vaněk (ed.): Mocní? a Bezmocní? Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Interpretační studie životopisných interview (Prostor). Interpretační pendant k loňskému souboru Vítězové? Poražení?, v němž se přesvědčivě ukazují možnosti tzv. orální historie, jež se nezaměřuje jen na sféru idejí, ale také na sféru každodennosti a způsobů podání. Vypovídá stejně sugestivně jako hřbitovní sekce doby normalizace, jen ještě zevrubněji.

Vladimír Binar, spisovatel, editor a literární historik
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Jedno z mála přesvědčivých básnických svědectví o drtivé době <?xml:namespace prefix = st1 ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:smarttags" />70. a 80. let.

2. Laurent Greil: L´éclair au front /Život Reného Chara/ (Fayard 2004). Vynikající životopis jednoho z největších francouzských básníků.

Vladimír Borecký, filozof a psycholog
1. Prokop Voskovec: Hřbet knihy (Pavel Mervart)
2. Mistr Zhuang. Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice)
3. Ivo Tretera: Myšlenkový vývoj evropského lidstva (5. vydání, Paseka)

Petr Borkovec, básník
Cestovní deník a dopisy – především ty psané v zimním období a adresované babičce Marii Anně – princezny Gabriely ze Schwarzenbergu (Krátká cesta životem a Evropou, Scriptorium), která zemřela v roce 1843, krátce před osmnáctými narozeninami. Pro mě herbář oslovení, rozloučení, děkování, pozdravení, post script atd., v němž mezi kartony svítí, jako měkčí kolorované tabule, pečlivé výčty míst a příjmení a dárků. A sem tam záznam o zhoršení nebo zlepšení nemoci, vzplanutí, pochybách – někde na okraji, psaný omluvným tónem.

Michael Borovička, publicista a překladatel
1. Gabriela V. Šarochová, Pavel Bělina, Jiří Kaše, Jan P. Kučera, Jaroslav Cuhra, Jiří Ellinger, Adéla Gjurovičová, Vít Smetana: České země v evropských dějinách 1-4 (Paseka). Zcela ojedinělý a podle mého soudu neobyčejně zdařilý pokus o zasazení historického vývoje zemí Koruny české do evropského kontextu.

2. Kolektiv autorů: Oxfordský slovník světových dějin (Academia 2005). Velmi potřebná příručka seznamuje čtenáře s anglosaskou koncepcí dějin.  jen, že na podobné dílo z našeho úhlu historického pohledu stále čekáme.

3. Edward Hitchcock: Edvard Beneš - Zasvětil jsem život míru (Krnov, Vladimír Kořínek). Životopis druhého československého prezidenta z pera britského autora, napsaný a poprvé vydaný ještě za Benešova života. Je zajímavým pohledem nejen na prezidenta, ale dnes už je také dobovým dokumentem.

Tereza Boučková, spisovatelka
Knihou roku jsou pro mne Deníky Virginie Woolfové (překlad Kateřina Hilská, Odeon).
Jiná doba, jiné souvislosti, všechno jiné – a přesto mi to tak mluvilo z duše!

Vratislav Brabenec, hudebník a spisovatel
Magorovy dopisy a Balabánovy povídky Jsme tady – protože je mám oba rád.

Edgar de Bruin, ředitel literární agentury Pluh (Amsterdam)
Oproti loňskému roku jmenuji tentokrát bezostyšně tři knihy od autora, kterého zastupuje naše literární agentura Pluh. Nebudu ale dál komentovat svůj výběr. Jsou to prostě krásné knihy a mně se líbí.

1. Patrik Ouředník: Příhodná chvile, 1855 (Torst)
2. Magdaléna Platzová: Aaronův skok (Torst)
3. Petra Hůlová: Umělohmotný třípokoj (Torst)

Pavel Brycz, spisovatel
Mým tipem na knihu roku je Škola pro hlupáky Saši Sokolova (Prostor). Nádherné puzzle ze skoků v čase i prostoru, próza psaná jako poezie, schizofrenní zaměňování subjektu a objektu, vypravěče s dvojníkem, neustálá nejistota i úžas z bláznivého toku vášnivých obrazů. A po tom všem se pomalu, ale jistě vynořuje ze střípků silný příběh asi jako ve Faulknerově románu Hluk a vřava. Druhým tipem je román Martina Šmause Děvčátko, rozdělej ohníček (Knižní klub 2005). Tahle bravurně napsaná cikánská balada od první věty chytne za srdce a nepustí.

Helena Březinová, skandinavistka
1. Andri Snćr Magnason: Země snů. Příručka svépomoci pro ustrašený národ (Island).

Dvousetsedmdesátistránková esej v pravém slova smyslu neboli pokus uchopit problém neotřele. Čtivě se tu cupují zdánlivě neprůstřelné argumenty islandské vlády o nezbytnosti těžkého průmyslu pro blahobyt ostrova, je to totiž k nevíře, ale hospodářská politika tu neblaze připomíná naše 50. léta. Monstrózní přehrada na východě ostrova i hliníkárna, kterou má pohánět, už sice stojí, nejprodávanější kniha loňského roku ale přinesla téma životního prostředí, těžkého průmyslu a budoucnosti Islandu opravdu na přetřes a v září navíc do ulic Reykjavíku přivedla i dvanáctitisícovou protestní demonstraci, což na populaci čítající tři sta tisíc hlav vážně není málo. Islanďané se zjevně v souladu s rukovětí přestali bát budoucnosti bez hliníkáren a uvěřili, že zdejší panenská příroda může vynášet i jinak než jako zdroj levné energie.

Jan Burian, hudebník a textař
V záplavě mnohdy nepůvodní a povrchní literatury o Praze na mě blahodárně působí tři díly knihy Ivany Mudrové Prahou s otevřenýma očima. Mám teď chuť více se dívat...

Díky výboru Alexandra Tomského Moudrost a vtip G . K. Chestertona mám chuť více myslet a díky Kanzelsbergerovu „cenovému hitu“ a „poetickému balíčku“, v němž za šokujících 79 korun dostanete v igelitu zabalené čtyři sbírky (Wernisch, Parra, Karásek ze Lvovic a Elytis), mám chuť více recitovat... Neboť, jak se udává na obalu, více ušetřím, než zaplatím...

Václav Burian, novinář, překladatel, redaktor Listů
1. Adam Michnik: Zlosť a hanba, smútok a hrdosť (Kalligram, Bratislava). Jeden z největších – a potřebných – obhájců „sametu“ či „kulatých stolů“; publicistika typu, jaký u nás skoro chybí.

2. Božena Němcová: Korespondence III. 1857–1858 (Nakladatelství Lidové noviny). Myslím, že na takových edicích národní kultura stojí (i kdyby si knihu právě přečetlo jen pár desítek lidí).

3. Mariusz Szczygieł: Gottland (Wydawnictwo Czarne, Wołowiec). O Češích a české historii svižně, chytře, s humorem, se snahou obejít se bez stereotypů.

Václav Cílek, geolog a spisovatel
Když jsem si v knize M. Petruska Společnosti pozdní doby (Slon) přečetl kapitolu o legrační společnosti, polil mne mráz, pochopil jsem program médií na dalších pět let a uvažoval jsem o odhlášení televize. Marian Palla v Katalogu (Bludný kámen, Opava) píše: „Šel jsem krajinou, ale dalo se to vydržet, protože jsem měl cigarety.“ Na jiném místě říká: „Češi jsou nesmírně odolný národ, mohou žít všude, kde chytí televizní signál.“ Konceptuální umělec Palla poslal do jedné galerie kbelík vody, který potom kurátor rozlil na podlaze, protože voda z kohoutku je jiná. Když Robert Walser – kniha Jakob von Gunten (Opus 2005) – odešel do blázince, řekl, že tam jde proto, aby mohl bláznit, a ne psát. Četl jej Musil i Kafka a do střední Evropy patří. A kdybych měl hodnotit nějaký počin, a ne jenom jednu knihu, pochválil bych tři nakladatelství za to, že po desetileté práci máme téměř kompletní dílo Thomase Bernharda.

Karel Císař, teoretik umění
1. Jiří Kovanda: Nedokumentováno. Akce a instalace 2005–1976 (Tranzit)
2. : Je to jedno (vl. nákl.)
3. Irwin (ed.): East Art Map. Contemporary Art and Eastern Europe (Afterall)

Monografie Jiřího Kovandy, autorská publikace Kateřiny Šedé i jedna z prvních knih k dějinám východoevropského umění druhé poloviny 20. století potvrzují platnost Kovandova postoje, podle něhož „je daleko důležitější umět vyjít s tím, co člověk má teď, jakou má možnost, jaké má meze, a v tom dokázat udělat maximum, než snít o tom, jak by bylo dobré změnit tohle a tamto někdy v budoucnu“.

František Čermák, lingvista
1. Z. Šesták: Jak žil Žižkov před sto lety (Academia). Neobyčejné čtení o jen relativně nedávné historii Žižkova a jeho každodenním životě, problémech, postojích, aférách jeho obyvatel apod., jak je zachytil denní tisk. Je to vítaná časová dimenze pro dnešek.

2. E. Krekovič, E. Mannová, E. Krekovičová (ed.): Mýty naše slovenské (Academic Electronic Press, Bratislava 2005). Soubor překvapivě střízlivých a demytologizujících pohledů od mnoha odborníků na řadu aktuálních i historických aspektů Slovenska, od původu Slováků, jazyka, přes Štúra, Štefánika, Tisa až po Husáka. Je to osvěžující, faktografické a kritické čtení o vlastním národu, jaké by Češi potřebovali taky.

2. J. D. Barrow: Konstanty přírody (Čísla skrývající nejhlubší tajemství vesmíru) (Paseka 2005). Proslulý anglický kosmolog a popularizátor vědy tu uvažuje o známých přírodních konstantách, jejich povaze a důsledcích pro celý vesmír a naší realitu. Na knize, podávající ucelený pohled na takto vnímanou realitu, je cenný jak její přístupný jazyk, množství ilustrací opřených o příběhy lidí, tak i překvapivé důsledky, které autor ze svých zjištění vyvozuje.

Josef Čermák, překladatel, editor a literární historik
1. Josef Forbelský: Španělé, Říše a Čechy (Vyšehrad). Dílo mnohaletého badatelského úsilí předního hispanisty. Autor podrobně sleduje španělskou účast na vývoji událostí ve střední Evropě 16. a 17. století i ve světle bohaté listinné dokumentace, přitom díky nevšednímu daru syntetizujícího nadhledu i se zřetelem k celoevropskému kontextu.

2. František Šmahel: Cesta Karla IV. do Francie (Argo). Kniha předního medievalisty detailně seznamuje s cestou proslavenou na francouzské straně Relací z Velkých kronik a díky autorově suverénní znalosti předmětu i s aktéry výpravy a s ceremoniálem, který ji provázel, též s bohatou obrazovou dokumentací, z velké části z francouzských zdrojů.

3. Ocenit je nutno i letos bohatou žeň publikací z oboru historie v nakladatelstvích Vyšehrad a Argo.

Jan Děkanovský, publicista, redaktor Dějin a současnosti
1. Louis de Bernieres: Ptáci bez křídel (BB art)
2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
3. Gilles Kepel: Válka v srdci islámu (Karolinum)

Radka Denemarková, spisovatelka a překladatelka
1. Robert Walser: Jakob von Gunten (1909, česky Opus, Zblov 2005). Doklad, že i Franz Kafka měl skryté prameny, kterými svou studnu doplňoval. Ochutnávat z obou pánů naráz promění a pozoruhodně rozkmitá hladinu čteného. Jsou azylanty ve vlastním těle. Walser opracovává obrovský balvan, až se věty vejdou do dlaně jako úzkostný oblázek. „Možná nikdy nerozprostřu větve a nevyženu haluze. Jednoho dne se z mého bytí a jednání uvolní jakási vůně, proměním se v květinu a budu docela málo, jen jakoby pro vlastní potěšení, vonět, a pak svěsím hlavu...“

2. A rozčilující kontrapunkt, místo záře slov jejich mlžení. Nejvíce naučí kniha, která není vynikající. Günter Grass: Loupání cibule (Beim Häuten der Zwiebel, Steidl Verlag, Göttingen). Kniha strašlivého sobectví, přímo drtivého, jakým se postavila mimo milosrdenství. Sobectví spisovatele, jenž na autorského vypravěče téhož jména nahrnul falešné balvany zpupných vět; oblázky rozdrtil v prach. Kniha sebelásky, která ukapává na papír. Spisovatelé už jsou takoví, oni druhé zmasakrovat můžou. Běda kdyby stejným způsobem měli sáhnout na „své“ životy.

Miloš Doležal, básník, redaktor literární redakce Čro3-Vltava
Pro nekompromisní, neúhybný a tedy básnický pohled na literaturu a život:

1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)

2. Andrej A. Tarkovskij: Krása je symbolem pravdy (Camera obscura, Příbram 2005) – rozhovory, eseje, přednášky, korespondence

3. Jan Franz: Eseje, kritiky, dopisy (Triáda). Zázrak se stal, malá splátka velkého dluhu: po 60 letech od předčasné smrti mladého literárního kritika a překladatele (1910–1946) knižní soubor jeho znovunalezených textů.

A musím připojit ještě dvě knížky:

Miloš Dvořák: Doma v Jasenici (uspořádal L. Soldán, pro obec Jasenice vydalo nakl. L. Marek). Vzpomínky literárního kritika a básníka na dětství; obec, která si váží svých rodáků.

Sergej Machonin: Šance divadla (uspořádaly T. Pokorná a B. Topolová, Divadelní ústav 2005,) – svědectví o cestě myšlení; evokace, inspirace, hutnost = pastózní esejista

František Dryje, šéfredaktor časopisu Analogon
1. Prokop Voskovec: Hřbet knihy (Pavel Mervart, Červený Kostelec). Básník spíše nepíšící, leč vnitřkem smíchu přetahující i ty nejdivnější z hřbetů podle zákona uskakující zdi.

2. Jan Stern: Média, psychoanalýza a jiné perverze (Malvern, Praha). O tom, že má smysl zdvihnout šťastnou budoucnost ze židle i poté, kdy zas jednou nastal konec dějin.

3. Ladislav Klíma: Hominibus. Sebrané spisy II (Torst). Nemusíme si rozumět, ale psát bychom si měli. Aspoň celý život... (sobě).

Stanislav Dvorský: Hra na ohradu (Torst). Někdejší básnické ústrojí, které – na rozdíl od básníků – nerezaví „mimo jakýkoli morální či estetický zřetel“.

Petr Dudek, šéfreportér týdeníku Týden
1. Anna Politkovskaya: Putin´s Russia.
Vybírám ji jako knihu roku, přestože její české vydání se, pokud vím, teprve chystá.

Jan A. Dus, editor a překladatel
1. Thomas Balthasar Janovka: Clavis ad thesaurum magnae artis musicae / Tomáš Baltazar Janovka: Klíč k pokladu velikého umění hudebního (vydal a přeložil Jiří Matl, spolupracovali Michael Pospíšil a Jiří Sehnal, Praha KLP). První kritické vydání vynikajícího hudebněteoretického latinského díla světového významu z počátku 18. století, provázené českým a anglickým úvodem, textovými a odbornými poznámkami a paralelním českým překladem; láska k detailu a úcta k autorovi dýchá z každé stránky, z každého věrně reprodukovaného notového záznamu, ba i z každé položky jmenného a věcného (latinského i českého) rejstříku.

2. Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví augsburské konfese (Kalich). Soubor luterských teologických spisů, jehož podoba se ustálila roku 1580, vyšel česky poprvé a naposledy r. 1898. Díky novému překladu, pořízenému pod vedením Martina Wernische na základě standardní latinsko-německé edice, se ukazuje, že dogmatika vůbec nemusí být nudnou záležitostí.

3. Otto Kaiser: Odkaz alexandrijských Židů.  Úvod do deuterokanonických knih Starého zákona (přeložil Jiří Hoblík, Vyšehrad)

Edgar Dutka, spisovatel
Pro sebe za knihu roku považuji Zaváté stopy – osud sochaře Šlezingera autorky Marie Bohuňovské (Moba). Myslím, že nebylo napsáno otřesnější svědectví o poúnorové bestialitě režimu, nad kterou se dneska už jen mává rukou: čo bolo, bolo.

Dana Hábová, překladatelka
1. Julian Barnes: Arthur and George
2. Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855 (Torst)
3. Slovník nespisovné češtiny (Maxdorf)
Po 1. 1.určitě zjistím, že sem patří i Mistr Zhuang, T. Bernhard, E. Dickinsonová, Petr Nikl...

Jiří Dynka, básník
1. Robert Walser: Pomocník (Opus)
2. Thomas Bernhard: Konzumenti levných jídel (Prostor)
3. W. G. Sebald: Vystěhovalci (překlad Radovan Charvát, Paseka)

Jiří Ellinger, historik
1. Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty (Atlantis). K čertu se svatým Gartou, Nowy! 2. Vladimir Nabokov: Povídky 3 (Paseka)

3. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis): Není to povedený žert? Jakkoliv život je už jinde, je z toho kvůli té pomalosti nakonec román roku 2006...

Alice Flemrová, překladatelka
1. Otto M. Urban, Luboš Merhaut, Daniel Vojtěch: Dekadence: V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914 (Arbor vitae, Obecní dům, Moravská galerie)

2. Pétru Cimpoesu: Simion Výtažník (Román o andělích a Moldavanech) (překlad Jiří Našinec, Dybbuk)

3. Enrique Vila-Matas: Bartleby a spol. (překlad Lada Hazajová, Garamond)

Martin Foret, komiksolog
1. Branko Jelinek: Oskar Ed 3 (Mot). Původní domácí trilogie je ve stínu svých medializovanějších konkurentů, ale její finále dokládá, že tato surreálná metaforická sci-fi za pozornost stojí, neboť předkládá silný příběh podaný formálně vytříbeným stylem.

2. Bryan Talbot: Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta (Comicscentrum). Nemělo by se dvakrát vstupovat do stejné řeky, ale pokud hráč zvedne své vítězné karty, promíchá je a vyhraje s nimi partii jiné hry, nezbývá než smeknout a nabídku na novou návštěvu do alternativy britského impéria přijmout.

3. Marjane Satrapiová: Persepolis (BB art). Ačkoli formálně žákyně nedosahuje svého mistra (Davida B., jehož Padoucnice vychází i česky), její životní příběh o dětství a dospívání v Íránu za dob islámské revoluce a za války s Irákem je natolik silný, že si svou slávu i čtenáře zaslouží.

František Fröhlich, překladatel
1. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery)

2. Dansk Litteraturs Historie 4 – Čtvrtý ze šesti dílů nových velkých dějin dánské literatury, už třetích od poloviny minulého století. Národ, který si váží sám sebe, ví, co je důležité, chce-li se svébytně nerozpustit v globalizační tekutině.

Tomáš Glanc, rusista
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Ke dvěma nohám magorovského monumentu v české literatuře (poezii a kritice) přibyla třetí, neméně silná: korespondence. Žánr, etablovaný v 18. století, v Jirousově podání představuje další polohu „vytváření neklidu“, o němž autor psal už koncem 70. let ve Zprávě o třetím českém hudebním obrození.

2. O. M. Urban, L. Merhaut, D. Vojtěch: Dekadence: V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914 (Arbor vitae, Obecní dům, Moravská galerie). Monografie či katalog ke strhující výstavě, která představuje kulturní, intelektuální a duchovní kontext vymezeného období prostřednictvím výrazné koncepce obsahující mnoho skvělých překvapení.

3. Petra Hůlová: Umělohmotný třípokoj (Torst). Neví se moc přesně, v čem spočívá umění vyprávět, jaká jsou hlediska jeho kvality. Nepochybně je taková schopnost podmíněna ojedinělým nadáním – a Petra Hůlová jím disponuje, jak dokazuje její čtvrtá kniha.

Šárka Grauová, překladatelka a editorka
1. Petr Pokorný a kol.: Hermeneutika jako teorie porozumění. Od základních otázek jazyka k výkladu Bible (Vyšehrad 2005, vyšlo 2006)
2. Milan Balabán: Hudba pro pozůstalé (Torst)
3. Virginia Woolfová: Deníky (překlad Kateřina Hilská, Odeon)

Martin Groman, publicista, ČRo3 Vltava a FSV UK
Pro mne to byl rok návratů:
První české vydání vzpomínek starého bolševika Arnošta Kolmana příznačně nazvané Zaslepená generace (Host 2005). Jeden z mála titulů, který umožňuje sledovat vývoj a proměny uvažování levicových ideologů minulého století v opravdu upřímné výpovědi. Dokončení třídílného výběru z rozhlasových promluv Mluví k vám Ferdinand Peroutka (Argo) – materiál, o kterém Jiří Voskovec říkal, že je povinností českých intelektuálů jej vydat. Splněno. A konečně návrat Václava Havla Prosím stručně (Gallery).

Damas Gruska, šéfredaktor revue Knihy a spoločnosť
1. Timothy Gowers: Matematik., Průvodce pro každého (překlad Jiří Matoušek, Dokořán). Oceniť by si zaslúžilo ale celé vydavateľstvo Dokořán za rad výborných kníh (vydávaných v rôznych edíciách, prípadne spolu s Argom) venovaných matematike či matematikom. Za ich výber i veľmi dobré redakčné spracovanie.

2. Bjřrn Lomborg: Skeptický ekolog, Jaký je skutečný stav světa? (Dokořán). Táto kniha sa dá čítať dvoma spôsobmi – ako dobrá správa o stave nášho sveta, alebo, čo mi je bližšie, ako zlá správa o tom, ako môže štatistická demagógia, mohutne podporovaná energetickým a iným „neekologickým“ priemyslom, odpútavať pozornosť, bagatelizovať vážne problémy pred ktorými stojíme, a spochybňovať vedecké výsledky skutočných ekológov.

3. Marína Zavacká: Kto žije za ostnatým drôtom? (Veda 2005). Je výborné, že obdobie našej komunistickej minulosti sa stáva predmetom záujmu mladých historikov. Môžu sa novými očami pozrieť na to, čo formovalo veľkú časť našej prítomnosti. Čítanie dejín koministickej propagandy zároveň núti k zamysleniu nad sofistikovanejšou propagandou dneška, šírenou viacerými kanálmi – rôznymi „inštitútmi“ počnúc a reklamným priemyslom končiac.

Jan Heller, emeritní profesor Starého zákona
Představuju nejstarší čtenářskou generaci, zřejmě netypickou. A to i stanoviskem. Kdo nezapomíná na svůj konec, nezdržuje se s knihami, které nevedou dál a hlouběji. Takové knihy, vedoucí hlouběji, jsou ovšem náročné. Z těch letošních vybírám dvě práce, a to od téhož autora, prof. ThDr. Pavla Filipiho z Evangelické teologické fakulty UK. První se nazývá Pozvání k naději a má podtitul Kapitoly o homiletické hermeneutice a exegesi (Kalich). Jde o výklad toho, jak číst Bibli, abychom jí rozuměli a aby nám to bylo k užitku.

V knize tedy jde o oblast, ve které jsem pracoval celý život. Vím, že k tomuto tématu je Filipiho práce to nejlepší, co dosud vyšlo česky. Četba to ovšem není snadná, předpokládá slušnou znalost nejen Bible, ale i jakousi orientaci v zápasu o její význam, a hlavně ovšem živý zájem o aktualizaci duchovních kořenů naší dnes už jen „anonymní“ křesťanské kultury.

Druhá kniha – a to od téhož autora – má název Kolik zbývá z noci (Kalich). Jde o 36 kázání, která ukazují, jak číst různé biblické oddíly tak, aby se nám staly živoucím oslovením i v dnešním zdánlivě nenáboženském čase.

Avšak i dnes, podíváme-li se hlouběji, s námi zmítá mnoho zlého a drží nás v zajetí pověrečných představ, na příklad o všemohoucnosti násilí. Rozpoznat takové pověry a odložit je, to je pravá cesta do nejhlubší svobody.

Mnoho lidí se ani nedoví, že takové knihy existují a vycházejí, a to i dnes. Někteří lidé sice dychtí po nějakém duchovním poznání, ale nejednou uvíznou v různých soběstředných smyčkách, které je vzdalují od lásky a pokory, tedy od Boha v bližním a od bližního v Bohu, od jádra evangelia. A právě zde jsou obě uvedené knihy velkým přínosem. Proto je čtenářům, samozřejmě těm náročným, upřímně doporučuju.

Dagmar Hochová, fotografka
1. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery)
2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
3. Robert Delpire a kol.: Josef Koudelka (Torst)

Michal Horáček, textař a podnikatel
1. Jiří Fajt (ed.): Karel IV. Kultura a umění za vlády Lucemburků. (Academia). Mezinárodní tým expertů odvedl práci, nad kterou se tají dech. Zve nás tam, kde prostřednictvím umění komunikují středověcí Evropané mezi sebou – a také s námi. Jeden z nejdobrudružnějších příběhů, které jsem kdy četl. Skvostně vypravenou publikaci provází na 700 vyobrazení, mistrovskou práci odvedl Pavel Lev z grafického Studia Najbrt.

2. Harriet Swainová (ed.): Velké otázky historie (Národní divadlo). Redaktorka britského týdeníku Times Higher Education Supplement položila 20 otázek (Jaká vláda je úspěšná? Kdy jsou zákony účinné? A tak dále.) předním myslitelům euroatlantických univerzit. Ti své odpovědi zpracovali v krátkých esejích; každý esej je doplněn komentářem názorového oponenta. Tak vznikl soubor jednak inspirativní, jednak vystavující (nelichotivé) vysvědčení i české esejistice.

Alice Horáčková, kulturní redaktorka (MF Dnes)
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). I když nutně procházely rukama cenzorů, vypovídají o tom podstatném – o pokoře, lásce, odvaze, umění, víře i bolesti. Pro mne událost roku.

2. Robert Walser: Pomocník (Opus). Román bez dějových efektů, ale s o to větší intenzitou, přesným ohledáváním každodennosti (byť počátku 20. století). Dobře, že konečně vyšel česky.

3. Haruki Murakami: Kafka na pobřeží (překlad Tomáš Jurkovič, Odeon). Podivuhodná kniha s rafinovanou strukturou, která by mohla být detektivkou, ale není. Ve strhujícím magickém příběhu kočky mluví, prochází se Johnnie Walker a sny nelze oddělit od skutečnosti.

Cyril Höschl, psychiatr
1. Khaled Hosseini: The Kite runner (Riverhead Books, The Berkley Publishing Group, New York, 2003). Neuvěřitelné drama ze současného Afghánistánu. Mistrovsky napsané, strhující. Absence českého překladu je trestuhodnou škodou na našem vhledu do odlišných kultur současnosti (budoucnosti?).

2. Milan Kundera: Totožnost. (Z francouzského originálu „L’identité“ z roku 1996 do češtiny přeložil C. D. B., pirátská internetová verze). Bez fenoménu Kundera si nelze představit konec 20. století. Každý kamínek, který v češtině do mozaiky jeho tvorby chybí, je malým pokladem a velkou inspirací.

3. Matt Ridley: Francis Crick, Discoverer of the genetic code (HarperCollins Publishers, New York). Kniha autenticky přispívá k objasnění okolností největšího vědeckého objevu dvacátého století: DNA.

Anna Housková, hispanistka
1. Mistr Zhuang. Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice)
2. Alexandre Herculano: Černý biskup a jiné příběhy (překlad Irena Kurzová, Torst)
3. Enrique Vila-Matas: Bartleby a spol. (překlad Lada Hazaiová, Garamond)

Jiří Hrabal, šéfredaktor Aluze
Z knih českých autorů, které se mi dostaly letos do rukou, mě nejvíce zaujaly:
1. Patrik Ouředník: Ad acta (Torst)
2. Jan Balabán: Jsme tady (Host)
3. Petr Koťátko: Interpretace u subjektivita (Filosofia)

Z knih autorů zahraničních to byly:
Miljenko Jergović: Ruta Tannenbaum. (Durieux, Zagreb)
George Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci (Triáda)

Petr Hruška, básník
1. Jindřich Chalupecký: Evropa a umění (Torst 2005). V úvodu Chalupecký píše, že díky posedlosti tématem Evropy a umění nakonec přišel o svůj život… Přišel o něj důstojně, jak dokazuje ten úžasně myslivý a vzrušující text!

2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Magor vládne prastarým, ale zanikajícím uměním – uměním psát dopisy. Je to snadné jen zdánlivě.

3. Petr Halmay: Koncová světla (Opus). Básně čisté, ne však sterilní. Je skrz ně vidět vzácná, skromná opravdovost.

Silných knih je ovšem víc, datem vydání do loňského roku spadající Noc zpovědníka od Tomáše Halíka, básnické sbírky Ivana Wernische (Hlava na stole) a Petra Krále (Přesuny). Letos zase vyšel výbor z básní Víta Slívy Boudní muzika a právě teď nová kniha povídek Jana Balabána pod názvem Jsme tady. A událostí je pro mne sedm svazků sebraných spisů Karla Šiktance, které vycházely postupně v letech 2000–2006.

Petra Hůlová, spisovatelka
1. Magdaléna Platzová: Aaronův skok (Torst). Nejvíce obdivuji poctivost a obrovskou pečlivost, se kterou je kniha napsaná.

2. Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855 (Torst). Patrik Ouředník je myslím jeden z mála současných českých autorů, jenž může směle konkurovat i zahraničním špičkám.

Další tři výborné české knihy, které jsem letos četla, bohužel vyšly již v roce 2004. Dědeček Oge Pavlíny Brzákové, Dlouhá partie biliáru Lubomíra Martínka a Octobriana a ruský underground Tomáše Pospiszyla.

Karel Hvížďala, novinář a spisovatel
1. Ivan Wernisch: Píseň o nosu, Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948) (Petrov 2005, Brno). Rád bych připomněl, že tato mimořádně objevná kniha má i rozhlasovou verzi (je i na CD) v režii Dimitrije Dudíka, v níž autor texty nejen čte, ale i promlouvá o tom, co poezie je, jaký má význam a jak se rodí. Tím nám vlastně připomíná, jak pracuje umělec, který myslí nevědomím, a zdůrazňuje, že čas je prostorem změn.

2. Paul Nolte: Riskante Demokratie (Verlag Beck). Kniha pojednává o tom, jak naše euroatlantická civilizace velice pozdě a nerada reaguje na změněnou realitu, a tím se stává periferií moderní společnosti.

Josef Chuchma, fotografický a literární kritik, redaktor MF DNES:
1. Robert Delpire a kol.:  Josef Koudelka (Torst)
2. Jan Rychlík: Deník 1955 (Společnost pro Revolver Revue)
3. W. G. Sebald: Vystěhovalci (překlad Radovan Charvát, Paseka)

Zdeněk Janík, spisovatel
1. Václav Daněk: Z hnoje snů tobě. (Torst). Nejlepších sedm věnců sonetů, jež byly v současné poezii napsány. Formálně vytříbené, metaforicky bohaté, navíc s aktuální tematikou.

2. Jana Štroblová: Třetí břeh (Nakladatelství poezie Protis). Poezie s velkým P z „cest“ i „necest“ života, který nás obklopuje.

3. Josef Wolf: Člověk a jeho pradějiny. (Arsci, Praha). Přes odbornou náročnost čtivé a napínavé podání pradějin Homo sapiens sapiens z pera našeho předního archeologa. V překladech vyšlo zatím v patnácti zemích, česky se objevuje poprvé.

Viktor Janiš, překladatel
1. Nicole Kraussová: Dějiny lásky (překlad Hana Ulmanová, Argo). Je jen málo románů, do nichž byste se chtěli znovu pustit poté, co jste přečetli poslední stránku. „Dějiny lásky“ jsou jedním z nich.

2. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Potěší, že autor nezatrpkl po pirátském překladu svého románu Totožnost, umožnil vydat své nejznámější dílo a zaplnit tak citelnou kulturní mezeru na české literární scéně.

3. Vladimir Nabokov: Povídky 3 (překlad kol. pod vedením Pavla Dominika, Paseka). Konečně máme v češtině sebrané Nabokovovy povídky, skvěle přeložené a výtečně zredigované. Bez přehánění etalon nakladatelské kvality.

Vít Janota, básník
Oscar Ryba: Život mezi prsty (Protis 2005). Nedokončený povídkový cyklus z pozůstalosti či snad torzovitý postmoderní román, každopádně anatomicky přesná, sžíravě sebeironická pitva začátku devadesátých let v Čechách, zavěšená někam mezi věčnost a pražské sídliště Petrovice. Humor, kterému jsem se smál nahlas, i mrazivý smutek nevyhnutelnosti neradostných konců.

Michal Jareš, editor, básník a redaktor Tvaru
1. Vít Janota: Praha zničená deštěm / Praga Caput Regni (Dauphin). Básnická skladba a Praha – že to tu už bylo několikrát? Ano, ale každá generace potřebuje tu „matičku s drápy“ nějak pojmout v rámci své doby. Janotovi se to podařilo maximálně, a pokud se pořád čeká na nějaké současné a o současnosti mluvící texty, je toto veledůstojná ukázka, jak to dělat.

2. Mistr Zhuang. Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). Sebrané dílo tohoto taoistického anarchisty, jedna z nejpodstatnějších knih tohoto roku: sice si nemůžu zvyknout na přepis oficiální čínskou transkripcí (pinyin), ale nešť. Sice Mistra Čuanga známe již ze staršího vydání, ale teprve tady je pohromadě i se vším aparátem. Podávat důkladně a pomalu, po troškách.

3. Gilbert Hernandez: Sloth (Vertigo). Zamířeno jinam, do jiných nakladatelských domů - komiksová kniha alternativního autora Gilberta Hernandeze je neuvěřitelná: chvílemi nás napíná černobílá lynchovská atmosféra citroníkového háje, ve kterém pobíhají přízraky; chvílemi zase čteme příběh o problémech dospívání. A v polovině přijde zlom, který nikdo nečeká: mám za to, že v komiksu ještě taková šaráda s proměnou osobnosti vypravěče ještě nebyla. Výtečné, a i když se pravděpodobně českého překladu nedočkáme, doporučuji všemi deseti.

Josef Jařab, literární vědec, amerikanista
1. Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě: Éra prezidenta Masaryka 1918–1935 (Torst 2005). Důkladná a zajímavě vyprávěná politická historie naší země v evropském kontextu. Rozsah knihy mi poskytl četbu po značnou část tohoto roku, ale odměnil mě bohatým poučením.

2. František Halas: Krásné neštěstí (Sursum, Tišnov)

Verše a dopisy básníka, který je zcela okouzlen láskou ke své budoucí ženě. Je osvěžující číst milostná vyznání počínající oslovením „Panenko“ a vrcholící slovy „Má nevěsto“, je očistné číst o lásce jako o tajemství, o „senzibilitě hledající druhou“.

3. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Román, který zná celý svět, můžeme konečně přivítat doma. Je dobré si ho přečíst v jazyce, v němž jej autor napsal, a je užitečné si připomenout, že naše bytí je možná občas nelehké, ale je určitě mnohem snesitelnější než bylo, když kniha vznikala.

Antonín Jelínek, literární kritik a historik
Pavel Kosatík: „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host)
Magdaléna Platzová: Aaronův skok (Torst)
Jiří Kratochvil: Herec (Druhé město)

Milan Jungmann, literární kritik
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Autor dokázal vytvořit společenskokritický román z postav, jež se nezrodily „z těla matky, ale z jedné dvou sugestivních vět či z jedné základní situace“.

2. Jiří Kratochvil: Herec (Druhé město). (Věnováno Ivanu Vyskočilovi za jeho Nedivadlo.) Zapřisáhlý postmodernista vytvořil ve svém románovém textu spoustu „šaškiád“, které čtenáře vzrušují, matou a opět ho vrací k logické úvaze o našem světě. Ten je tentokrát – jak je u autora obvyklé – představovaný Brnem.

Lenka Jungmannová, divadelní a literární teoretička
1. Oksana Zabužko: Sestro, sestro (překlad Rita Kindlerová, Argo). Povídky ukrajinské spisovatelky jsou kritickými obrazy postsocialistické země protkávanými feministickou reflexí i jímavou dívčí lyričností. Viděno ženskýma očima: takoví jsme byli a takoví jsme!

2. Jiří Kratochvil: Herec (Druhé město). Mnohoúhelné vyprávění druhořadého moravského herce narozeného v padesátých letech ilustruje praktiky komunistického režimu a kuriózní mystifikační úlohy, jimiž se herec rozhodne později živit, zase odrážejí pokleslou (předstíranou) povahu naší společnosti. Viděno mužskýma očima: takoví jsme byli a takoví jsme!

3. Henrik Ibsen: Hry I a Hry II (překlad Josef Brukner, Josef Vohryzek a František Fröhlich, Divadelní ústav, Praha). Po více než třiceti letech konečně moderní vydání Ibsena!

Vladimír Just, kritik, teatrolog a publicista
1. Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty /Nechovejte se tu jako doma, příteli (Atlantis). To, že se k českému čtenáři díky brněnskému Hostu a tamnímu nakladatelství Atlantis konečně postupně dostávají podstatné části knihy esejů Zrazené testamenty (Les testaments trahis), považuji za událost nejen roku, ale desetiletí. Ať už si různí experti, valící českou kotlinou svou omezenou kuličku filozofie, hudby či románu, brousí na něm břit sebedůvtipněji, jedno popřít nemohou: v celostním, univerzálním uchopení tématu v žánru eseje nemá Kundera už od Umění románu v české literatuře vážnějšího soupeře. Doufejme jen, že teď se Brňákům podobně po kouskách podaří vylomit z Kundery česky i jeho Oponu (Le Rideau).

2. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Ač by kompozici knihy, komponované tak trochu jako trojhlasá fuga, mnozí rádi viděli pěkně jednohlasně zarovnanou do lineární lajny běžných memoárů, já obdivuji právě tu neustálou paralelnost dokumentu a fikce, kolářovskou hru s formou. Kniha = muchláž vypoví o skutečnosti víc než vzorný memoárový výkres.

3. Petr Šabach: Občanský průkaz (Paseka). Když pro nic jiného, tak pro připomínku, že nebyl jen „brežněvovský“ srpen 68 (kdy, jak se rádi necháváme světem politovat, „beránka vlku se zachtělo“), ale i „dubčekovský“ srpen 69, kdy beránek si sám iniciativně navlékl vlčí kůži, srostl s ní a nesvlékl ji dvacet let. O tom už si ale od svých Krylů zpívat nenecháváme - Šabach o tom aspoň píše.

Václav Kahuda, spisovatel
1. Macuo Bašó: Úzká cesta do vnitrozemí (DharmaGaia)
2. Brian Greene: Struktura vesmíru (Paseka)
3. Vít Janota: Praha zničená deštěm (Dauphin)

Eva Kantůrková, spisovatelka
Za knihu roku 2006 považuji román faktu Pavla Kosatíka „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host). Je objevná, autorsky odvážná a nesmírně cenná pro vytváření obrazu kultury, literatury i společnosti po roce 1948. Kupodivu ani nejosobnější tón v korespondenci nedeformuje postavy, prostě proto, že nepočítaly s jejím zveřejněním.

Druhou knihou, která mě zaujala, je deník P. Františka Lízny z jeho pěší pouti do Compostely ke hrobu svatého Jakuba. Co se může zdát pouhým poblouzněním, v deníku o učiněných 4 404 268 krocích, tedy v popisu velice podrobném, získáte svědectví nejen o zemích, krajině a zvyklostech, ale také o zbožnosti, vytrvalosti, vůli, síle zaujetí a nekonečné trpělivosti. Kniha se jmenuje Musím jít dál.

Anna Kareninová, překladatelka
1. Ladislav Klíma: Sebrané spisy II – Hominibus (Uspořádala Erika Abrams. Torst). Výjimečná kniha: smyslově, literárně i edičně. Šňůra zachycených propastí.

2. Anne Cheng: Dějiny čínského myšlení (překlad Helena Beguivinová, DharmaGaia). Ucelený přehled, který předkládá, nezastírá a - zdá se- - nestraní. Také díky editorce české verze se zde mnohé zceluje.

3. Muhammad Šukrí: Nahý chleba (překlad Anna a Erik Lukavští, Agite/Fra). Za všechny z dalších objevných knih nakladatelství Fra výborně přeložená, dnes už kultovní marocká próza, která dokládá trvající smysl literatury.

Jan Keller, sociolog
1. John Gray: Kacířství (Dokořán, Argo). Dobrá analýza některých stěžejních témat politiky na prahu zatím ještě hodně nečitelného 21. století.

Václav Klaus, prezident republiky
Za tři nejvýznamnější knihy, vydané v roce 2006 v České republice, považuji dvě díla společenskovědní a jednu beletrii.

Liberální institut vydal český překlad monumentálního díla Ludwiga von Misese Lidské jednání (Human Action), které je bez jakýchkoli pochybností jednou z nejvýznamnějších knih společenských věd dvacátého století. Je to důsledná a zcela přesvědčivá obhajoba svobody, kapitalismu a liberalismu z pera velkého ekonoma rakouské školy.

Centrum pro studium demokracie a kultury nás obohatilo překladem knihy Juliana Simona Největší bohatství. Tento americký ekonom v ní zásadním způsobem odmítá ekologické katastrofické scénáře, které jsou dnes takovou nezodpovědnou módou. Původní název knihy The Ultimate Resource naznačuje, že největším bohatstvím nejsou pro Simona přírodní zdroje, ale lidé.

Brněnský Atlantis vydal Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí a umožní nám, abychom ji četli s patřičným historickým odstupem, abychom proto neulpívali na dobových aktuálnostech (či většinou pseudoaktuálnostech) a abychom ocenili skutečnou velikost tohoto díla, které veliké je, i když se jedná o bestseller.

Jana Klusáková, redaktorka ČRo
1. Jana Lorencová: Krvavé oleje (Jan Krystek). O tom, že tato kniha statečné novinářky, která stopuje kauzu LTO (lehkých topných olejů) od roku 1993 dosud, ťala do živého, svědčí mimo jiné to, že o ní všichni mlčí: od potrefených politiků po novináře.

Jan Kačer: Mírnou oklikou (Eminent). Po znamenité vzpomínkové knize Jedu k mámě další literární počin jednoho z nejvýznamnějších režisérů a herců starší generace. Zajímá vás tajemství úspěchu Činoherního klubu? Čtěte Kačera.

Patrik Ouředník: Ad acta (Torst). Po přečtení téhle malé, chytré, smutné i veselé knížky mě zase jednou těší, že jsem Češka a mým jazykem je čeština, která tady zazářila jiskřivou špičkou ledovce.

Stanislav Komárek, spisovatel, biolog a filozof
Karel Stibral: Darwin a estetika (Pavel Mervart). Ke knize jsem, pravda, psal úvod, a to mi do určité míry bere právo ji navrhovat, ale nikdy bych tak nečinil u knihy, o níž si nemyslím to nejlepší.

Markéta Kořená, literární historička
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
2. Vít Janota: Praha zničená deštěm (Dauphin)
3. Ignác z Loyoly: Souborné dílo I., František Xaverský (1506–1552), Výběr z korespondence jezuitského misionáře Dálného východu (Refugium Velehrad – Roma)

Miloslav Michael Fiala: Myšlenky pro čas i nečas (Trinitas)

Pavel Kosatík, spisovatel a publicista
1. Josef Mühlberger: Dějiny německé literatury v Čechách 1900–1939 (Albis international). Poctivě a počestně zmapovaná historie jedné veledůležité větve české zemské literatury. Doporučuji číst spolu s Politickým deníkem 1932 –1939 Camilla Hoffmanna (Pražská edice).

2. Ian McEwan: Sobota (Odeon). Autor už asi napsal lepší knihy, ale je úžasné, když něčí „standard“ vypadá až takhle. Doporučuji číst spolu s Mořem Johna Banvilla (BB art).

3. Wolfgang Hildesheimer: Mozart (Arbor vitae). Brilantní esej na téma, jestli můžeme těm nejlepším z nás opravdu rozumět – a jestli tedy psychologie nelže, když říká, že člověk je převoditelný na nějaký společný jmenovatel.

Pavel Kotrla, literární publicista
1. Miloš Urban: Pole a palisáda (Argo)

2. Patrik Ouředník: Ad acta (Torst). V záplavě přečteného mne z českých knih opravdu potěšily víceméně jenom tyto dvě.

Z teoretických prací, bych pak rád zmínil Lexikon teorie literatury a kultury (ed. Ansgar Nünning, Host)

Libuše Koubská, šéfredaktorka Přítomnosti
1. Robert Walser: Pomocník (překlad Radovan Charvát, Opus). Ve výborném překladu Radovana Charváta, jehož zásluhou se k nám po padesáti letech od spisovatelova úmrtí dostal nejen román Pomocník (silou a krásou čtenářského zážitku připomíná Flaubertovu Madame Bovaryovou), ale také osobnost Roberta Walsera. Letos v prosinci, kdy Pomocník vyšel, začala v pražské Galerii Klementinum výpravná výstava k 50. výročí úmrtí tohoto švýcarského spisovatele, mimořádného zjevu v německy psané literatuře: Šťastné propojení – číst si autobiografický román a sedět v autorově mansardě!

2. Jaroslav Rudiš: Grandhotel (Labyrint). Úspěšní jsou nudní, o loserech se určitě čte líp, a když jsou ještě k tomu vylíčeni v duchu poetiky Bohumila Hrabala, ovšem Hrabala dnešní doby, zabere to.

Petr Koubský, publicista
Největší dojem na mne i v tomto roce udělaly knihy, které nevyšly letos, ale mnohem dříve. Ale budiž:

1. Luther Blissett: Q (překlad Gabriela Chalupská, Dokořán). Čistá radost z vyprávění příběhu a z naslouchání mu. Alois Jirásek jednadvacátého století.

2. Arthur Koestler: Zloději v noci. (překlad Barbora Matoušková, Vojtěch Ripka – Jitro). Pokud si chcete o Palestině přečíst jedinou knihu, měla by to být tahle.

3. Henry Kissinger: Krize (překlad Ondřej Novák, Academia). Nic než přepisy autorových telefonických rozhovorů v době jomkipurské války a pádu Saigonu; úžasný pohled do nitra mezinárodní politiky.

František Koukolík, neurolog
1. Steve Mithen: Konec doby ledové (Dějiny lidstva od r. 20 000 do r. 5000 př. Kr.) (BB art). Jestliže má slogan „Ad fontes!“ alespoň někdy věcný význam, pak je v to v knize o patnácti tisíci letech, v nichž se objevovaly základní vývojové směry spirituality, kulturního myšlení, cítění i rozlišování dobra a zla. Rané lidské dějiny jako cestovatelova zastavení, jako mraky v rychlém pohybu. Jako byste s těmi lidmi směli na chvíli žít.

2. Jane Fondová: Tak šel můj život (Ikar). Na první pohled kniha pro ženy a dívky. Je však svědectvím ničivého vlivu rodiče, vzpoury proti autoritám, schopnosti zamilovat se nad uši a nenasytné potřeby lásky, pracovitosti, umění vynikajících psychoterapeutů, všech rozměrů vzpoury deprivantů minulé generace i stoického moudření ve chvíli, která vypadá, že člověku na špičce jednoho sociálního žebříku nic nezbývá a přesto v budoucnosti ještě něco je, možná pro lidské nitro právě to nejdůležitější.

Oldřich Král, kritik, překladatel
1. Petr Halmay: Koncová světla (Opus 2005). Doteky ryzí poezie v minimu slov v čase melancholie.

2. Jan Čermák: Sen o kříži. Komentovaný překlad (Jitro 2005). Malý a přece důležitý zlomek českého hermeneutického překládání.

3. Lucie Olivová (ed.): Klenoty čínské literatury (Portál). Antologie drze a kompetentně korigující stereotyp té jedné dojímavé směsky, jež více než sto let obchází Evropou.

Jiří Kratochvil, spisovatel
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis)

2. Jan Křesadlo: Slepá bohyně a jiné příběhy (Tartaros). Slepá bohyně jistě není nejlepší Křesadlovou knihou, mám mnohem raději jeho báječné Mrchopěvce, ale chtěl jsem zde vyslovit svůj obdiv k těmto dvěma tak naprosto rozdílným spisovatelům, snad přímo protinožcům, jejichž vzájemná animozita a spisovatelské nepochopení by neměly stát v cestě našim čtenářským láskám.

Olga Krijtová, překladatelka
1. Amos Oz: Jak vyléčit fanatika (překlad Milan Macháček, Paseka). Hlubokou životní zkušeností podložená dvojice esejů o letitém izraelsko-palestinském konfliktu a různých formách fanatismu vůbec.

2. Leonie Swannová: Glennkill – Ovce vyšetřují, (překlad Alena Sabolová, Argo). Kdo nemá rád detektivky, protože se v nich – málo platné – vyšetřují často brutální vraždy, tomu tohle docela roztomilé ovčí krimi může zpříjemnit chvilky před usnutím.

3. Petr Šabach: Občanský průkaz (Paseka). Tradičně svižný příběh, v němž najdou mnoho poznatelného ti, kdo byli v době „normalizace“ mladí, a rodiče těch tehdy mladých. A ti nejmladší mohou jen žasnout a po šabachovsku se bavit.

Jacob Israël de Haan: Pijpelinky (překlad Veronika Havlíková, Tichá Byzanc). Kniha ze samého počátku dvacátého století, kdy v Nizozemsku homosexualita byla ještě tabu. Pozoruhodný je také velmi citlivý a promyšlený překlad mladé nederlandistky.

Luboš Kropáček, orientalista
1. Tomáš Halík: Prolínání světů (Nakladatelství Lidové noviny). Četl jsem na internetu ještě před vydáním. Kniha razí moudrý přístup k náboženským kulturám citlivým poznáváním a poučenou vlídností.

2. Gilles Kepel: Válka v srdci islámu (Karolinum). Aktuální rozbor rozporů v islámu v jeho bolestných arabských ohniscích.

3. Muhammad Šukrí: Nahý chleba (překlad Anna a Erik Lukavští, Agite/Fra). Drsná autobiografická próza z prostředí bídy v Maroku.

Robert Krumphanzl, nakladatel (Triáda)
Petr Halmay: Koncová světla (Opus 2005); Zdeněk Vašíček: Archeologie, historie, minulost (Karolinum); Michael Špirit: Počátky potíží (Edice Revolver Revue); Jan Lopatka: Posudky (Torst); Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě. Éra prezidenta Masaryka 1918–1935 (Torst). Bez pořadí.

Jiří Kuběna, básník
Pavel Kosatík: „Ústně více“. Šestatřicátníci (Host)

Ludvík Kundera, překladatel, básník a kritik
1. Jiří Kratochvil: Herec (Druhé město)
2. Petr Král: Arco a jiné prózy (Agite/Fra)
3. Stanislav Dvorský: Hra na ohradu (Torst)

Juraj Kušnierik, Týždeň
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Majstrovský kus. Od prvého čítania v 80. rokoch sa táto skvelá kniha ešte zlepšila.

2. Petra Hůlová: Umělohmotný třípokoj (Torst). Ani nie tak téma a určite nie príbeh, ale samotné rozprávanie a jeho ohybný jazyk ma zaujali.

3. Vladimir Nabokov: Povídky 3 (Paseka). Úžasné poviedky výborného spisovateľa a múdreho človeka.

Čestmír Lang, publicista
Daniel Kehlmann: Die Vermessung der Welt (Vyměřování světa). Pro lakonickou originalitu a rafinovanou ironii dvojitého příběhu o dvou bláznivých géniích 19. století – Carlu Friedrichu Gaussovi a Wilhelmu Humboldtovi.

Pavla Lidmilová, překladatelka
1. Miguel Sousa Tavares: Rovník (překlad Lada Weissová, Garamond)
2. Miloš Urban: Pole a palisáda (Argo)

Antonín Líman, japanista
1. Ludvík Vaculík: Polepšené pěsničky (Dokořán, Jaroslava Jiskrová – Máj). Pro stylovou originalitu, půvab námětu a myšlenkovou hloubku. Vaculík je jedinečný samorost, tak nesmírně vzácný v dnešní uniformní době.

2. Barbara Masin: Odkaz (překlad Leonid Křížek, Mladá fronta). Protože mi autorka dokázala významně doplnit mozaiku kontroverzního příběhu bratří Mašínů; ať už byli vrahové, či hrdinové, jejich story odráží nevyřešené dilema českého národa a jeho identity.

František Listopad, básník (Lisabon)
Nepočítejte příliš se mnou. Nemám přehled. Bydlím daleko a nad mořem. Čtu tudíž pomalu a pomálu. Když kniha, tak Petr Král Hm, čili Míra omylu, když básník, tak Josef Hrubý, kterého jsem pozdě, ale přece objevil. A ovšem – Sebrané spisy Ludvíka Kundery, na pokračování.

Martin Machovec, editor
1. Irena Obermannová: Deník šílené milenky (Motto). Docela náhodně se pro mne knihou roku 2006 stala poslední publikace Obermannové. Vím, není to žádná „velká literatura“, ale už dlouho se mi nestalo, abych přečetl něco s tak spontánní chutí, tak jedním dechem jako právě toto dílo. Knihy I. O. jsou vtipné, veselé i smutné, hlavně sebeironické, inteligentní – a nevydávají se za něco, čím nejsou. O myšlení a o světě žen se z nich muži mohou velmi mnoho dozvědět. Lituji jen zbytečně řvavé obálky a dryjáčnické reklamy na tento svazek. Texty I. O. nemají ani jedno zapotřebí.

Pavel Mandys, kulturní redaktor (Týden)
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Tuhle knihu je povinnost uvést už jen jako součást obměkčovací strategie na autora, aby dovolil vydání i dalších svých chybějících románů.

2. François Gibault: Céline I – Čas nadějí (Atlantis). První část rozsáhlé biografie, která se vyznačuje až chronickou podrobností. Cenná především v tom, že důsledně opravuje obraz, který o Célinovi obecně panuje – a který ostatně sám autor cíleně vytvořil.

2. Marjane Satrapiová: Persepolis (BB art). Další ukázka, že v mnoha případech může být komiks nejpříhodnějším médiem pro vyprávění příběhu, zde navíc přiznaně autobiografického. Sice odvozeno od Padoucnice, ale s dokonalým citem pro věc.

Jan Mattuš, překladatel a nakladatel (Julius Zirkus)
1. Jan Hugo a kol.: Slovník nespisovné češtiny (Maxdorf). Pro pečlivost a obsáhlost, obdivuhoudnou aktuálnost, s jakou se podařilo zachytit i nejmladší jazykové trendy, a rozhodně pro veskrze odborné (a nikoli trapně estrádní) zpracování vymírající brněnské městské mluvy s etymologickými komentáři.

Václav Marhoul, producent
1. Martin Gilbert: Židé ve 20. století (překlad Ivan Brož, Baset Arista). Čtivá a výpravná kniha doplněná o desítky fotografií dokumentujících poslední století židovské historie.

2. Wickham Steed: Diktatura a demokracie. A. Hitler – Mein Kampf versus T. G. Masaryk – Světová revoluce (překlad Karel Hájek, Vladimír Kořínek, Krnov). Je až neuvěřitelné, jak předvídavý byl W. Steed už v roce 1935, kdy poukazoval na zrůdnost a cíle německého nacismu. Bohužel marně.

3. Amos Oz: Jak vyléčit fanatika (překlad Milan Macháček, Paseka). Originální, zaujatý a zároveň vyvážený názor předního izraelského prozaika na izraelsko-palestinský konflikt a současnou hrozbu terorismu.

Jaroslav Med, literární historik
1. Jindřich Chalupecký: Evropa a umění (Torst). Meditace a konfese významného teoretika, která je po všech stránkách inspirativní.

2. Czesłav Miłosz: Saligia a jiné eseje (Barrister a Principal, Brno 2005). Miłosz je nejen velký básník, ale také neobyčejně moudrý člověk, jak to dokazují právě jeho eseje, obhajující přesah před všudypřítomnou přízemností.

3. Jan Balabán: Jsme tady (Host). I v této nové Balabánově knížce je vidět, jak znamenitý je to prozaik.

Věra Menclová, literární historička
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
2. Ladislav Nebeský: Bílá místa (Dybbuk)
3. Korespondence Boženy Němcové III (Nakladatelství Lidové noviny)

Vladimír Michálek, režisér
1. W. G. Sebald: Vystěhovalci (překlad Radovan Charvát, Paseka). Čtyři příběhy židovských exulantů. V podstatě v těchto individuálních příbězích dostáváme velmi znepokojivý obraz evropských dějin minulého století. Příběhy jsou odvyprávěné v mimořádném literárním stylu se silným účinkem, který vás alespoň na chvilku zastaví a umožní vám vidět detaily kolem sebe v nebývalé nahotě. Troufám si říct, že v Čechách podobný autor neexistuje. Kompilace toho nejlepšího, co nám kdy mohla německá literatůra nabídnout.

2. Muhammad Šukrí: Nahý chleba (překlad Anna a Erik Lukavští, Agite/Fra). Autobiografická kniha marockého spisovatele. Po jejím přečteni zjistíte, že vlastně vůbec nemáte žádné starosti. Nahý chleba je citlivý, strohý, drsný a skvěle přeložený román.

3. Christopher Moore: Nejhloupější anděl (BB art). Neuvěřitelně vtipný román. Kdo bojuje s umělou atmosférou Vánoc, tak v této knize nalezne absolutní zadostiučinění. Celá kniha je napsána s neuvěřitelnou lehkostí a bravurou, čemuž napomáhá i velice dobrý překlad.

Vladimír Mikeš, překladatel a esejista
1. Jarmila Vacková: Van Eyck (Academia 2005)
2. Jiří Krupička: Kosmický mozek (Paseka 2005)
3. Stanislav Komárek: Spasení těla (Mladá fronta 2005)

Ladislav Nagy, překladatel a literární publicista
1. Orhan Pamuk: Istanbul (BB art). Tato velmi hezky napsaná kniha mě velmi zaujala. Předkládá čtenáři zajímavou kombinaci eseje, memoáru a historie a nabízí zvláštní pohled na zemi, která již několik století představuje pro Evropu problém.

2. Michel Tournier: Pátek aneb lůno Pacifiku (Pavel Mervart). Michel Tournier má neobyčejný cit pro mytické rozměry příběhů. Tato kniha je toho důkazem.

3. Henry Miller: Obratník raka (Paseka). Obratník raka je často nedoceněná kniha. Proto je dobře, že letos vyšla v novém vynikajícím překladu.

Jan Nejedlý, literární publicista
Zdeněk Perský: Kde domov můj (Divus 2005); Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst); Petr Janeček: Černá sanitka (Plot); Ivo Fencl: Norman Bates kontra Fantomas (Pro libris, Plzeň)

Martin Nodl, historik
Poklidnou hladinu českého dějepisectví letos nejvíc rozvířila kniha Jana Klápštěte Proměna českých zemí ve středověku (Nakladatelství Lidové noviny), pozoruhodná tím, že ukazuje téměř bezkonečnou diverzitu společenských procesů, k nimž ve 13. století došlo. Mezi desítkami knih, které vůbec nemusely vyjít, je to jasné světlo v tunelu temném jak černá díra.

Štěpán Nosek, básník
1. Petr Král: Arco a jiné prózy (Agite/Fra). Už pro text Světlo básně, už pro tu jemnost, styl – a odvahu.

2. Mistr Zhuang: Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). Už pro tu větu: „Vystřelený šíp v plné rychlosti v jisté chvíli ani neletí ani nestojí.“

3. Hanna Krallová: To ty jsi Daniel (překlad Jana Šipková, H&H). Už pro ten příběh Axela von dem Bussche. Už pro tu neústupnost otázek, které tato autorka klade v každé ze svých knih.

Vladimír Novotný, literární kritik
1. Jakuba Katalpa: Je hlína k snědku? (Paseka). Snad nejzajímavější český literární debut roku, fascinující erotická próza mladé pseudonymní Západočešky.

2. Radim Kopáč/Petr Král: Úniky a návraty (Akropolis). Knižní rozhovor s básníkem, který si jako průvodce do pařížského exilu béře Lautréamonta...

3. Robert Walser: Pomocník (Opus). U nás dlouho neznámý skvost předkafkovské literatury kafkovského ražení.

Jiří Opelík, literární historik
1. G. W. Sebald: Vystěhovalci (překlad Radovan Charvát, Paseka)
2. Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty / Nechovejte se tu jako doma, příteli (Atlantis)
3. Mojmír Grygar: Trvání a proměny. Dvanáct jkapitol o umění a dějinách (Torst)

Patrik Ouředník, spisovatel
Ze současné literatury Philip Roth: Spiknutí proti Americe (Volvox Globator). O pět set dvacet let starší Pico della Mirandola: O důstojnosti člověka (Oikoymenh). A na spadnutí je třetí, závěrečný díl Novozákonních apokryfů ve Vyšehradě, minus dalších třináct set let. Jak ten čas letí!

Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia
1. Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota (Oikoymenh). Důvod, proč je Sartre na mém prvním místě, je také tento citát: „Únik před úzkostí není však jen snahou uhýbat před budoucnem, nýbrž se rovněž pokouší zneškodnit hrozbu minulosti.“ Tento citát se týká i obou mých dalších favoritů.

2. Debórah Dworková, Robert Jan Van Pelt: Osvětim 1270 až současnost (Argo). Obyčejné město ve Slezsku, neobyčejné místo v historii.

3. Norman Davies, Roger Moorhouse: Mikrokosmos, portrét jednoho středoevropského města (BB art). Vretzlav, Presslaw, Bresslau, Breslau, Wroclaw. Taky jedno obyčejné město.

Zdenko Pavelka, editor Salonu, literární přílohy Práva:
1. Ladislav Šerý: Laserová romance (Sdružení Analogonu). Nejdůraznější současné české připomenutí, že role literatury se prudce mění, a tak se mění i její podoba.

2. Juli Zeh: Hráčský instinkt (Odeon). Už dost nápadně ukazují na změnu světa autorky – více než autoři – a nečetl jsem z překladů nic drtivějšího.

3. Jakuba Katalpa: Je hlína k snědku? (Paseka). V české literatuře pro mne výše uvedenou roli autorky nakonec na podzim nejpřesvědčivěji naplnila tahle nenápadně uvedená prvotina.

Iva Pecháčková, nakladatelka (Meander)
Já bych úplně klidně na knihu roku navrhla skvostnou Adrienu Šimotovou, kterou vydalo olomoucké Muzeum umění ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Tak nádhernou knihu jsem už dlouho v rukou neměla a editor Pavel Brunclík tam zařadil i staré texty, které o tvorbě téhle jedinečné výtvarnice napsal třeba už Jindřich Chalupecký .

Všichni teď čteme Magorovy dopisy (Torst). Když jsem kdysi četla Dopisy Olze, říkala jsem si, co jenom člověk Havlova formátu na tom Magorovi má... tak teď to vidím.

Ode mne by se asi čekala nějaká kniha pro děti, tak bych jmenovala Myši patří do nebe (Albatros). Za odvahu, s níž Iva Procházková píše o věcech po smrti, protože její hrdinka umírá už na první stránce – tohle jsem zatím v dětské knize četla jen v Bratrech Lví srdce Astrid Lindgrenové.

Jiří Pelán, literární historik a překladatel
Mezi nejlepší knihy roku 2006 patří nesporně ediční počiny nakladatelství Oikumené, jimiž jsou – zpravidla poprvé – zpřístupňovány epochální texty evropské tradice.

1. Pico della Mirandola: O důstojnosti člověka (překlad David Sanitrník, studie Tomáš Nejeschleba; chybné vročení 2005)

2. Johann Gottlieb Herder: Uměním k lidskosti (překlad Jan Binder)

3. Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota (překlad Oldřich Kuba, revize a redakce překladu Miroslav Petříček jr.)

Jiří Peňás, literární kritik (Týden)
1. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Právě pro to, co to není: nejsou to paměti, není apologetika, není to filozofie, není to „velikánova závěť“. Je to Havel, jak ho má člověk, s dovolením, rád.

2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Právě pro to, co jsou. Obyčejné dopisy v neobyčejné situaci (vězení), která se však neobyčejné osobnosti (autor) stávala – v jistém smyslu – obyčejnou. 

3. W. G. Sebald: Vystěhovalci (překlad Radovan Charvát, Paseka). Protože to je krásná literatura.

Zdeněk Pešat, literární historik
Čtyři eseje Milana Kundery a zejména Nechovejte se tu jako doma, příteli (Atlantis).

Jaroslav Petr, biolog
1. Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce, (Academia). Původní česká populárně-vědecká publikace o evoluci. Přehledná, zábavná, místy provokativní.

2. Bjřrn Lomborg: Skeptický ekolog, Jaký je skutečný stav světa? (Dokořán, Liberální institut). Český překlad knihy, která vzbudila ve světě pozornost před několika lety. Provokativní pohled na realitu nutí čtenáře k zamyšlení, zda „všechno není úplně jinak“.

3. Jean-Claude Carriere – Miloš Forman: Goyovy přízraky (Alpress). O Goyovi a jeho době bylo napsána řada románů. Tenhle patří rozhodně k těm nejlepším.

Miroslav Petříček, filozof
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Datum vzniku ani rok prvního vydání nehrají žádnou roli. Kundera píše romány, zatímco spousta jiných se o to s větším či menším úspěchem snaží. Což ale neznamená, že je konzervativní a ti ostatní ho předbíhají. Spíše naopak.

2. Mistr Zhuang: Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). Oldřich Král znovu a znovu ukazuje, že překlad je možný i tam, kde se překlenují naprosto odlišné světy. Mistr Zhuang je proto tak živý, divoký i moudrý, protože jeho jazyk se stal naším jazykem. Obdivuhodný výkon nejen překladatelský.

3. Patrik Ouředník: Ad acta (Torst). Autor neúnavně (i když třeba nenápadně) experimentuje a zábavně mate; pro čtenáře však může být jeho hra se zlomyslnými důchodci pěkně nebezpečná – stane-li se, že v záplavě ironicky podaných banalit najednou najde sám sebe.

Petr Pokorný, ředitel Centra biblických studií AV ČR
1. G. V. Šarochová, P. Bilina, J. Kaše, J. P. Kučera, J. Cuhra, J. Ellinger, A. Gjuričová, V. Smetana: České země v evropských dějinách I–IV (Paseka). Spousta informaci, moderně pojatá historie, souhrnné dílo, stále se nás to týká.

2. Marcel Gauchet: Dějinný úděl (Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno). Rozhovory o dějinách a jejich smyslu, přesvědčivá konfrontace s marxismem.

3. Jan Karonová: Z Mitfordu do Meadowgate (Vyšehrad). Nesnobská, dobře napsaná a naveskrz lidská oddychová četba, xté pokračování, a přesto se dá číst.

Petra Procházková, novinářka
Dějiny Afghánistánu od Jana Marka (NLN)... Je to moc dobře napsané.

Jaroslav Provazník, katedra výchovné dramatiky DAMU, Praha
1. Ansgar Nünning (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury (Host). Po všech stránkách vzorně připravená a vybavená moderní příručka, která inspiruje k hledání různých cest ke zkoumání literatury.

2. Vladislav Stanovský: Jak chodil Kristuspán se svatým Petrem po světě (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005). Jedna z nejcennějších a nejkrásnějších českých pohádkových sbírek vydaná v poslední době. V. Stanovský se v ní opět projevil nejen jako výborný znalec pohádek, ale také jako skvělý vypravěč.

3. Jan Balabán: Jsme tady (Host). Další kniha, kterou J. Balabán dokazuje, že povídky nemusejí být jen samoúčelnými stylistickými cvičeními nebo křečovitými autorskými exhibicemi.

Jiří Přibáň, filozof a sociolog
1. Petr Nikl: Lingvistické pohádky (Meander). Petr Nikl má v kontextu českého umění zcela výjimečné postavení a jeho tvorba přesahuje svou hravostí a imaginací hranice jakéhokoli žánru, stylu či zaběhnutých forem myšlení. Tato kniha je toho nejlepším důkazem.

2. Claude Lévi-Strauss: Strukturální antropologie (Argo). Zatímco ve Smutných tropech se čtenář může seznámit s „populární“ verzí Lévy-Straussovy antropologie, tato kniha představuje teoretické myšlení autora v celé jeho bohatosti a mnohovrstevnosti. Klasické dílo moderní antropologie.

3. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Jeden z nejvýznamnějších románů druhé poloviny 20. století, jehož vydání by mohl přehlédnout snad jen úplný ignorant nebo snob.

Antonín Přidal, překladatel a spisovatel
1. Mluví k vám Ferdinand Peroutka, díl třetí. Rozhlasové komentáře, rádio Svobodná Evropa 1970–1977 (Argo)

2. Milan Petrusek: Společnosti pozdní doby (Sociologické nakladatelství)
3. William Trevor: Den, kdy jsme se opili dortem (překlad Lenka Urbanová, Argo 2005)

Martin Punčochář, redaktor Aluze
Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)

Jaroslav Putík, spisovatel
Mistr Zhuang: Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). Králův překlad a komentář taoistických textů je skutečným darem české kultuře. Zhuangovy texty plné životní moudrosti a poezie jsou zároveň klíčem k pochopení jednoho z proudů světové kultury.

Martin C. Putna, literární historik
1. Zdeněk R. Nešpor: Náboženství na prahu nové doby.  Česká lidová zbožnost 18. a 19. století (Albis International, Ústí nad Labem). Bez iluzí jedné nebo druhé konfese, se všemi bizáry sektářů, mašíblů a horlitelů takových i onakých, a přece s láskou.

2. Libuše Hrabová: Stopy zapomenutého lidu.  Obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii (Veduta, České Budějovice). Už léta mě fascinuje to ztracené, neviditelné, němé „slovanské Německo“, a tu paní profesorka přichází s knihou, která dává tomu němému hlas. Pošetilý, kdo napříště překročí Krušné hory a zamíří k Baltu bez této knihy v ruksaku.

3. Milan Badal: Chutě Evropy.  Cestovní kuchařka Rakouskem, Itálií, Francií a Španělskem (Sursum, Tišnov). Toto je cesta, kterou by se měla vydat naše svatá církev. Přestat mluvit o sexu a mluvit místo toho o jídle, protože tomu opravdu rozumí.

Josef Rauvolf, redaktor týdeníku Instinkt
Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). V případě této knihy je scestné hodnotit její literární kvality – je to výpověď z pekla a je dobré ji vyslechnout. Sklonit hlavu před silou, ale také pokorou, jež je Jirousovi umožnila přežít – se ctí.

Lenka Reinerová, spisovatelka
Dvě knihy mne v tomto roce obzvláště upoutaly a zajímaly, a sice:

Pavel Kohout: To byl můj život?? (Paseka 2005). Je to vzácně poctivé bilancování vlastního života kultivovaným a tím i velice čtivým jazykem.

Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Tento nevšední „rozhovor“ poskytuje poutavý náhled do každodenního života spisovatele, který se náhle stal státníkem.

Pavel Reisenauer, výtvarník
1. John Fante: Sny o kopci Bunker Hill (Pragma)
2. Joseph Ratzinger: Bůh a svět. Rozhovor s Peterem Seewaldem (Barrister and Principal, Vyšehrad)
3. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)

Jan Rejžek, kritik a publicista
1. Nicole Kraussová: Dějiny lásky (překlad Hana Ulmanová, Argo). Cítím proč, ale neumím vysvětlit slovy, čím je pro mne tento román mladé Newyorčanky o všelijak propletených osudech vrcholným čtenářským zážitkem.

2. Haruki Murakami: Kafka na pobřeží (překlad Tomáš Jurkovič, Odeon). Kdyby pro nic jiného, už dlouho mi nebylo nikoho tak líto jako pana Nakaty při četbě tohoto mimořádného magického díla.

3. Zadie Smithová: O kráse (překlad Petra Diestlerová, BB art). Londýnsko-jamajská míšenka zachytila ve své třetí knize uvadání rodinných a jiných vztahů s ohromující autorskou pronikavostí a suverenitou.

Ladislav Smoljak, scenárista, režisér a herec
Má četba se skládá z knih vyšlých kdysi, někdy i dávno. Ze současných jsem si koupil a přečetl jen Občanský průkaz Petra Šabacha (Paseka) a Tajemství českých kronik Petra Čorneje (Paseka 2003). Ale žádný žebříček tímto nedělám.

Jiří Sopko, výtvarník
Magorovy dopisy (Torst), protože v nich psal příběh nás všech.

Helena Stachová, překladatelka
Pavel Kosatík: „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host). Pro pamětníky je zajímavé dozvědět se podrobnosti, které jim tenkrát zůstaly utajeny.

Jiří Stránský, spisovatel
1. Mistr Zhuang. Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). Hluboce se skláním nejen před nádherným jazykem překladu, ale i před možností poznat dílo, jehož některé citace by se například měly promítat ve velkých písmenech politikům: „...komu je drahá moc, ten nedokáže předat rukověť druhým. Dokud je třímá, třese se o ně, přijde-li o ně, souží se pro ně...“ atd.

2. Petr Šabach: Občanský průkaz (Paseka). Petr Šabach ještě nenapsal špatnou knížku. Ale tahle je jeho nejlepší a je přesným obrazem doby, o níž pořád ještě víme pramálo.

3. Petr Nikl: Lingvistické pohádky (Meander). Už předchozí Niklovy pohádky se vymykaly, tahle knížka názor na pohádku posunuje zase o něco dál. A – možná – donutí rodiče, aby nad pohádkami, které budou číst svým dětem, opravdu přemýšleli a uvědomovali si, že jsou spolutvůrci pevných základů, na nichž se bude stavět život jejich dětí.

Milan Suchomel, literární historik a kritik
1. Mistr Zhuang. Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). Jmenovitě Vnitřní kapitoly. To není globalizace, když člověk v pokročilém věku začne přicházet na něco, nač důvtipněji a velkolepěji přicházeli před dávnými časy na jiném konci tohoto světa.

2. Michal Ajvaz: Příběh znaků a prázdna (Druhé město)

3. Michal Ajvaz: Padesát pět měst (Pavel Mervart). Texty na rozmezí teorie a krásné literatury, inspirativní do obou stran.

Jan Suk, básník a literární kritik
1. Wirginia Woolfová: Deníky (Odeon). Nejen kvůli myšlenkám jako je tato: „Život je takový divný sen – on je mrtvý a já si ho čtu.“

2. Gottfried Wagner: Kdo nevyje s vlkem (Barrister). Zpověď člověka vyrovnávajícího se s dvojím dědictvím: jednak slavné rodiny, jednak s tím, jak bylo v jedné etapě německých dějin nesmyslně zdiskreditováno dílo velkého hudebního génia Richarda Wagnera.

3. Marcus Aurelius: Hovory k sobě (Gasset). Třebaže se jedná o třetí či čtvrté vydání Hovorů, dílo římského císaře nás stále nabádá k tomu, abychom se naučili mluvit k sobě a se sebou.

Vladimír Svatoň, literární historik
1. John Millington Synge: Hrdina Západu. Dramata a próza (Fraktály Publishers). Synge je baladický a zároveň moderní: toto kouzlo je dáno jen malým národům, kdesi na vzdáleném pobřeží. Česká literatura je ovládala v době „Zlých samotářů“.

2. Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty (Atlantis). Pro Kunderovu schopnost uvidět českou kulturu v evropských souvislostech: tuto cestu by měla bohemistika sledovat soustavněji.

3. Lenka Karfíková: Milost a vůle podle Augustina. (Oikoymenh). Aurelius Augustinus je jádrem moderního myšlení, jedinečné zodpovědnosti za mravní rozhodování. Ocenit by bylo třeba mnohaletou práci nakladatelství Oikoymenh pro vytvoření fundovaného základu filozofické vzdělanosti.

Mariusz Szczygiel, novinář, Gazeta Wyborcza
1. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Češi, závidím vám toho Havla, výjimečný odstup od sebe sama – nemající v politickém vesmíru obdoby. Pro mne (zatím) nejdůležitější kniha 21. století v Česku.

Ladislav Šerý, překladatel
1. Ludvík Vaculík: Polepšené pěsničky (Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj). Jak píše, tak zpívá. Mám pro teho mladě nasratého staromilca slabosť. Šak tata je ze Študlova, to je přes kopec.

2. Jakuba Katalpa: Je hlína k snědku? (Paseka). To je prvotina, panečku. O všem a o ničem, úsporná a hutná. Až se bojím pomyšlení, čím ji asi překoná.

3. Reinaldo Arenas: Vrátný (Garamond). Pátý titul povedené ediční řady Transatlantika. Doporučuji pořídit si tituly předešlé a dále pokračovat ve sběru.

Jiřina Šiklová, socioložka
1. Jaromír Štětina: Bastardi (Nakladatelství Lidové noviny). Snová postava kněžny Volkonské spojuje L. N. Tolstého, Děkabristy i tragédie rusko-čečenské války v minulém desetiletí. Bastardi i masturbáti jsou také stále přítomni, jen se pohybují v jiných kulisách. Zadumaná krajina doprovází tyto tragédie a z celku je vidět, že autor Rusko miluje i nenávidí. Stojí to za přečtení.

2. Pavla Frýdlová: Ženská vydrží víc než člověk (Nakladatelství Lidové noviny). V nejtragičtějších dobách ženy zajišťovaly přežití rodiny, dětí, kontinuitu generací, a tak vyprávění deseti žen, zařazených do projektu Gender Studies o. p. s., které zpovídala autorka, je doplňkem pohledu na nedávno skončené 20. století.

Viktor Šlajchrt, literární kritik (Respekt)
Je-li čtenář příjemně překvapen prvotinou, může jít o šťastnou náhodu, ale když se to povede známému spisovateli desátou knížkou, pak klobouk dolů. Letos mne takto potěšili hned dva autoři: Petr Šabach Občanským průkazem (Paseka) a Jáchym Topol knížkou Kloktat dehet (Torst 2005). Ocenil bych také fotografický cestopis Kambodža (Gallery) Michala Cihláře a Veroniky Richterové. Bývá mi občas líto, že vizualizace vytlačuje literární kulturu, zde se však obrázky dokonale zhostily role, jaká odedávna přísluší textům, aniž by ztratily osobitou výtvarnost.

Jakub Šofar, literární kritik
1. Ladislav Šerý: Laserová romance (Sdružení Analogonu, 2005). Knížka vyšla vloni až před Vánocemi. Odvážné a nekompromisní posunutí pasovacích značek české literatury.

2. Radomír Luža: V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje (Torst). Ukolébán dojmem, že mě nemůže při výkladu české historie už nic překvapit, jsem znejistěn, že může.

3. Michal Šanda: Kecanice (Protis). Z mlžné nudy domácího pokusnictví se prodírá soubor krátkých Šandových textů jako ledoborec.

Petr Šrámek, redaktor revue Souvislosti
Vybírám tři summy!
1. Jindřicha Chalupeckého Evropu a umění (Torst 2005), která tvoří s jeho duchampovskými meditacemi summu uměnovědnou;

2. Mistra Zhuanga Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice), tuto východní summu summ;

3. verše Petra Halmaye Koncová světla (Opus 2005), tuto básnickou summu světa, který „nebyl náš“. A nádavkem tři summy, které v anketách nemívají místo, neboť vycházejí „na pokračování“: letošní svazky Sládkových Básní (NLN), Němcové Korespondence (Nakladatelství Lidové noviny) a Českého jazykového atlasu (Academia). Summa cum laude!

Pavel Šrut, básník
1. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Důkaz nezcenzurovatelné svobody myšlení v ovzduší nesvobody.
2. Enrique Vila-Matas: Bartleby a spol. (Garamond). Důkaz hravého přemýšlení o literatuře v ovzduší únavy z literatury.

Ivan O. Štampach, religionista
Z české prózy či poezie se mi letos nedostal do rukou žádný titul, který bych s jistotou nazval knihou roku. Ze světové literární klasiky volím výbor Svůj podíl noci snést od Emily Dickinsonové (BB art). Nadšeně hlasuji knihu pro další knihu Václava Cílka, tentokrát spolu s Hanou Rysovou Tichý břeh světa (Dokořán 2005); eseje a černobílé fotografie nás učí číst krajinu a události v ní. Z literatury, řekněme, odborné (je-li tu jaká odbornost) je mým kandidátem nemilosrdná, dost profesorsky podaná, leč odvážná kniha o smrti od neskladného teologa Hanse Künga pod titulem Věčný život? (Vyšehrad); naděje, jíž nám přece jen ponechává, je velmi střízlivá.

Jan Šulc, editor (Torst)
V letošním roce vyšlo tolik krásných, důležitých a podnětných knih, že jmenovat jen tři z nich mi připadá nespravedlivé vůči tolika ostatním. Jmenuji proto – vědomě nespravedlivě – tu, kterou jsem dostal jako dárek právě teď, na poslední chvíli, ačkoli jsem o přípravách jejího vydání věděl již řadu let. Jan Franz: Eseje, kritiky, dopisy (Triáda) s doslovem Miloše Doležala. Na knize je vidět, s jakou péčí vznikala, co času a zájmu do ní její editoři a redaktoři vložili. Zvlášť oceňuji vynikající, mimořádně vkusnou grafickou úpravu a obálku Markéty Jelenové, jakož i celkový ediční program nakladatelství Triáda, které právě takovéto knihy již řadu let systematicky vydává.

Zdenka Švarcová, japanistka
František Gellner: Spisy I, Básně (Carpe diem). Péčí nakladatelství Carpe diem se v básních Františka Gellnera noříme současně do sto let starých časů i do bezčasí básnivé duše s jí příznačným pathosem umného slova, v němž básník tají umění i neumění života. „Jsou od zrození ke skonu/ i bozi cestou známou./ Píšou se desky zákonů / a rouhavě se lámou.“

Nataša Tanská, spisovatelka
1. Daniela Kapitáňová: Ať to zůstane v rodině (Host). Přesné charakteristiky postav plus napětí.
2. Petra Hůlová: Umělohmotný třípokoj (Torst). Diskrepance mezi vyjadřováním hrdinky a jejím povoláním čtenáře správně jitří.

Miloslav Topinka, básník
1. Ladislav Klíma: Hominibus (Torst). Již třetí ze šesti plánovaných svazků Klímových sebraných spisů. 379 dopisů 28 adresátům uspořádala, komentářem a poznámkovým aparátem opatřila Erika Abrams. Duchovní boj, stejně brutální jako v Rimbaudově Sezóně v pekle. „Nepřetržitě, až do konce.“ – To, co pro Ladislava Klímu dělá Erika Abrams, až vyráží dech. Něco naprosto vzácného.

2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Je dobře, že se tyhle dopisy, tak úžasně čisté, psané ze čtyř z pěti pobytů ve vězení v 70. a 80. letech, dostaly na světlo. „Stejně je to řeč lásky, ať už se mluví cokoliv,“ cituje Jirous zpaměti Věru Linhartovou dokonce ve dvou dopisech, mezi nimiž je vzdálenost deseti let. „Přijedu za světla,“ končí dopis z Valdic z dubna 1985.

3. Mistr Zhuang: Sebrané spisy (překlad Oldřich Král, Maxima, Lásenice). „Kde najdu konečně člověka, který zapomněl slova, a budu s ním konečně mluvit?“ Oldřich Král po více než čtyřiceti letech práce nad vnitřními i vnějšími stranami Zhuangových textů dokládá, jak je řeč křehká. Není žádné vně či uvnitř, plné a prázdné, je jen nerozlišitelná jednota všech věcí.

Jiří Trávníček, literární teoretik
1. Norman Davies: Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944 (překlad Miroslava a Aleš Valentovi, Prostor)

2. Pavel Kosatík: „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host)
3. Ivan Wernisch: Hlava na stole (Knihovna Jana Drdy)

Pod čarou: Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis), přece jen druhé vydání, takže „mimo soutěž“. Největší čtenářský zážitek roku 2006: Władysław Stanisław Reymont: Sedláci.

Ivo Tretera, filozof
1. Jaroslav Stuchlík: Neofatické polyglotie psychotiků (Triton). Za učeným názvem se skrývá nejen poučné, ale i vrcholně zábavné čtení o tvůrci šestnácti umělých jazyků (neofázií) dr. Janu Lukešovi, slavném pacientovi MUDr. Stuchlíka, který k nám uváděl psychoanalýzu, jejíž pohnuté osudy v našich zemích tu také zasvěceně a barvitě líčí editor knihy, prof. V. Borecký.

2. Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota (překlad O. Kuba, Oikoymenh). Základní dílo francouzského existencialismu, nejpozoruhodnější filozofie druhé poloviny 20. století.

3. Henry Miller: Obratník raka (překlad Pavel Dominik, Paseka). Kniha, jež byla biblí „nymburských surrealistů“ (B. Hrabala a K. Maryska), a nejen jich.

Kazimír Turek, literární recenzent
1. Ladislav Klíma: Hominibus (Torst). S každou novou knihou spisů blednou legendy o Ladislavu Klímovi před samotným Ladislavem Klímou. Místo podivína a alkoholika máme najednou před sebou člověka, kterým je snadné nechat se uhranout. Interessantní korrespondence. Zajímalo by mne, co v tomto ohledu zbude po současných literátech a filozofech. Sebrané SMS? Komentované e-maily?

2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst). Cena za něžnost. Jirousovy dopisy z vězení jsou pro mne jedním z nejsilnějších vyjádření mužské něhy k ženě a dětem. Nebyly psány jako literatura, ale je to literatura. Mám pocit, že kdybych byl žena disidenta zavřeného za komunismu ve vězení a těšil se na jeho dopisy, jmenoval bych se raději Juliana než Olga.

3. Ludwig von Mises: Lidské jednání (Liberální institut). Zásadní dílo liberálního ekonoma. Důvod, proč anketu „Proč nejsem komunistou?“ přejmenovat na „Proč nejsem socialistou?“. Je paradoxní, že si neumíme naplánovat své životy, a přesto se domníváme, že dokážeme naplánovat lidskou společnost. Zřejmě měl pravdu jeden nedávno zesnulý diktátor, podle něhož takřka každý člověk na této planetě je marxista.

Miloš Urban, spisovatel a redaktor (Argo)
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Konečně.
2. Otto M. Urban, Luboš Merhaut, Daniel Vojtěch: V barvách chorobných – Idea dekadence v českých zemích (Arbor vitae). Félicien Rops, Fernand Khnoppf, Arnold Böcklin či Aubrey Beardsley měli u nás své umělecké souputníky a dodnes mají spřízněnce. Tahle kniha dokládá, že česká dekadence nahradila obrozenské a realistické umění v nejvyšší čas a v ohromující kvalitě.

3. Trevanian: Šibumi (Argo). Jaký to hrdina! Jaký to příběh! Umění Dickensovo se tu mísí s uměním kung-fu a tantrického sexu. Víc takových knih, a odhlásím televizi.

Ludvík Vaculík, spisovatel
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis)
2. Markéta Hejkalová: Slepičí lásky (Hejkal). Tuto knížku nedokážu posuzovat z hlediska „slovesného umění“: protože zavaluje čtenáře dějem, událostmi, a já žasl jen nad tím, jak hrozný je život lidí v obchodní a podnikatelské oblasti, ten život, který se vyvíjí jen v prasklinách starostí, a děj dává o sobě vědět jen telefonicky, větami při spěšné chůzi někam. A smysl toho všeho není tu položen ani otázkou: protože není čas!

3. Kateřina Janouchová: Nejbližší (Mladá fronta 2005). Autorka českého původu píše už dávno švédsky, knihu přeložila Lucie Johnová, a jako by to bylo napsáno česky. Je to o manželství s alkoholikem a narkomanem, velice podrobné a napínavé: ovšem člověk je napjatý, kdy ona se s ním konečně rozvede, protože nic jiného se nedá čekat. Ale ona to vydrží až do konce knihy, protože mají čtyři děti. Ve Švédsku kniha vyšla nákladem 350 000! Ale to není ukazatel toho, jak se tam čte, nýbrž jak se strašně pije!

Marie Vaculíková, v domácnosti
1. Tomáš Halík: Noc zpovědníka (Nakladatelství Lidové noviny 2005)
2. Rozchod 1948. Rozhovory s českými poúnorovými exulanty vydala (Univerzita Karlova)
3. Jitka Měřinská: Janu Zrzavému s láskou (obec Krucemburk a Společnost J. Zrzavého, Krucemburk)

Martin Valášek, šéfredaktor revue Souvislosti
1. Petr Voit: Encyklopedie knihy. Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století (Libri)

2. Ivan M. Jirous: Magorovy dopisy (Torst)
3. Imre Kertész: Likvidace (překlad Dana Gálová, Academia)

První mezi prvními je pro mě letos Petr Voit a jeho knihovědný „Kodex Gigas“. 1350 tiskových stran a na nich 2420 hesel k historii knihy v nejširším smyslu slova. To vše z pera jediného člověka!

Jan Válek, překladatel
Johann Wolfgang Brügel: Češi a Němci 1918–1938 (Academia). Osm set čtyřicet stran povinné četby pro všechny, kdo jednali o sudetoněmeckých otázkách a odsunu, nebo se k nim jen vyjadřovali. Kniha bohužel v českém překladu vyšla až letos, ačkoliv německý originál vyšel už v roce 1967.

Josef Válka, historik
1. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis). Kromě svých literárních kvalit je tento světově uznaný Kunderův román dalším svazkem jeho české a evropské ságy druhé poloviny 20. století.

2. František Šmahel: Cesta Karla IV. do Francie (Argo). Šmahelovo mistrovské analytické i narativní dílo, kde bylo dosaženo souladu slova a doprovodného obrazu; krásná kniha.

3. Jiří Kroupa: Alchymie štěstí (ERA). Moderní a svěže napsaný obraz středoevropského a moravského osvícenství a jeho protagonistů, myšlení a umění.

Anežka Vidmanová, medievalistka
1. Lenka Jiroušková: Die Visio Pauli. Wege und Wandlungen einer orientalischen Apokryphe im lateinischen Mittelalter. (Leide-Boston, Brill). Na podrobných dějinách apokryfního textu o putování duše peklem, napsaného řecky ve 3. století v Egyptě nebo v Malé Asii a dodnes kolujícího v různých verzích a národních zpracováních v literaturách Západu i Východu, lze sledovat spřízněnost i odlišnost chápání téhož v různých kulturách.

2. Sebastian Vassalli: Archeologie přítomnosti (překlad Kateřina Vinšová, Paseka-Pistorius). Domnívám se, že by si to měli přečíst všichni současní i budoucí držitelé moci.

3. Jiří Kejř: Z počátků české reformace. (L. Marek, Brno). 14 studií (z toho 3 nové) o nejdůležitějších otázkách současné historie.

Magdalena Wagnerová, spisovatelka
1. Kari Hotakainen: Na domácí frontě (Dybbuk). Brilantní sonda do duše člověka, kterého zoufalství dostane do mezní situace, kdy hranice mezi žádoucím a odsouzeníhodným jsou jen velice těžko rozpoznatelné a zlo může být v krajním případě a z určitého úhlu pohledu i velice pochopitelné.

2. Frank Tashlin: Medvěd, který nebyl (Baobab). Vlastně už docela stará a přitom velmi aktuální pohádka o jednom pošetilém medvědovi, který si dovolil o sobě tvrdit, že je medvěd, i když si všichni ostatní mysleli něco úplně jiného.

Tomáš Weiss, obchodník s knihami
1. Petra Hůlová: Umělohmotný třípokoj (Torst). Současná a odvážná knížka. Zážitek z jazyka i chlapsko-ženské tragikomedie v kulisách dobře známých iluzí a masek.

2. Magdaléna Platzová: Aaronův skok (Torst). Text se zvláštním smutkem a nostalgií. Hodně intimní, v nejlepších místech vzácně intenzivní. 

3. Pavel Kosatík: „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host). Kniha, kterou jsem četl se zatajeným dechem, z takových „dějin“ literatury jsem schopen si i něco zapamatovat a snad i částečně pochopit .

Alexander Wöll, bohemista (univerzita v Řezně)
1. Božena Němcová: Mich zwingt nichts als die Liebe. Briefe. (Übersetzt von Kristina Kallert. München). Skvělý překlad a velmi podařený výbor z dopisů, který umožňuje německému čtenáři, aby se bezprostředně seznámil s osudy této mimořádné osobnosti.

2. Bohuslav Reynek: V nadějích samoty – Dans les espérances solitaires (překlad Lenka Froulíková, Bonaventura). Dvanáct básní výjimečně talentovaného básníka s francouzskými překlady v nádherném bibliofilském vydání.

3. Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Zastánce lidských práv se zamýšlí nad nejdůležitějšími událostmi ve svém životě, věnovaném boji za demokracii.

Jan Hugo u. a. (Hg.): Slovník nespisovné češtiny  Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost;  historie a původ slov (Maxdorf). Slova tak extravagantní, skurilní a duchaplná, že fascinovanému čtenáři naprosto berou dech.

Marie Zábranová, editorka
1. Pavel Kosatík: „Ústně více“ - Šestatřicátníci (Host). První ucelený pohled na část generace, z níž vyšlo několik významných protagonistů české kultury (Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Jiří Kuběna, Pavel Švanda aj.); svědectví čerpající z dopisů, z tvorby a z osobních výpovědí žijících „šestatřicátníků“.

2. Fred Uhlman: Shledání (Národní divadlo v edici Abonent ND). Nevšední přátelství židovského chlapce a jeho německého spolužáka aristokratického původu, založené na intelektuální a citové výlučnosti obou, je zpřetrháno rozpínavostí německého fašismu. Jejich shledání poté, co mezi nimi vyrostla nepřekonatelná bariéra, lze vnímat jako výzvu, abychom se vrátili k počátkům tohoto pozoruhodného iniciačního příběhu. Mistrovské dílko z angličtiny přeložila Eva Kondrysová.

3. Magdalena Wagnerová: Zrnko písku (ilustrace Pavel Sivko, Plot). Svět fantazie a dobrodružství poměřovaný ději, které se skutečně staly či se z logiky věci musí stát. Výsledkem je autorčino hravé, mnohovrstevné vyprávění, směřující nejenom k malým čtenářům.

Antonín Přidal: Rozhlasové hry Políček č. 111, Atentát v přízemí, Noční žokej, Elektrický nůž a naléhavé drama Noc potom, uvedené Stavovským divadlem v roce 1999 (Větrné mlýny).

Tomáš Zahradníček, historik
1. Roman Karpaš: Pohlednice. Historie lístků, které zmenšily svět (RK, Liberec 2005). Objevná a pěkně vypravená knížka – první české dějiny pohlednic jako komunikačního prostředku, uměleckého díla, obchodní artiklu i sběratelského předmětu.

2. Když tygr jede do Paříže. Zpěvník písniček pro děti Petra Skoumala s ilustracemi Heleny Rosové (Mladá fronta). Z téhle knížky máme radost všichni: Hanka, Máňa, Julča, já i sousedi.

Peter Zajac, literární kritik a teoretik
Václav Havel: Prosím stručně (Gallery). Je to kniha naruby: čas prezidenta sa v nej líčí z profánnej perspektívy každodenných drobností, čas postprezidenta z vznešenej perspektívy uvažujúceho človeka.

Josef Zumr, filozof
1. Josef Ludvík Fischer: Listy o druhých a o sobě (Torst 2005). Poutavý popis dramatického zápasu o nalezení vlastní cesty, která dospěla k jedné z prvních variant novodobého strukturálního myšlení v osobnosti, jejíž přelomový význam pro českou i evropskou filozofii 20. století není stále doceněn.

2. Václav Tomek, Ondřej Slačálek: Anarchismus. Svoboda proti moci (Vyšehrad). Důkladné poučení o všeobecných osudech i současném stavu sociální doktríny, která také v naší politice a kultuře sehrála nezanedbatelnou úlohu a jejíž aktuální společenský potenciál zdaleka není vyčerpán.

3. Daniel Kehlmann: Die Vermessung der Welt (Rowohlt). Fiktivní, ale i skutečné obrázky ze života dvou géniů – cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta a matematika Carla Friedricha Gausse – podané s kouzelným humorem a originálním jazykovým mistrovstvím mladého německého romanopisce.