Milan Vodička, Mladá Fronta DNES 24. listopadu 2006
Naschvál: víte, co je to tatranka? Ne ta čokoládová. Je to vlastně prosté: tatranka je televizní ovladač, mobil nebo úder dlaní do týla, jímž na vojně šikanovali supráci nováčky. Jestli pořád nevíte, o jaký úder jde, jistě vám pomůže, že se mu říká také laskonka nebo bartoš. A odkud pochází slovo trakač? Zní to tak jadrně česky a venkovsky, ale je to německé slovo. Vzniklo ze slova Tragkarre (tragen - nosit, káru snad vysvětlovat netřeba).
A co tohle: víte, co to znamená minet? Ehm, jak to říct… To slovo by papír asi neunesl, tak si pomůžeme číslem. Minet je prostě 69.
Proč ty otázky? Protože mají společnou odpověď. Totiž, že jazyk je úžasné dobrodružství. Člověk nemusí číst ani Pavla Eisnera, stačí, když se začte do nějakého etymologického slovníku. Čeština jich v porovnání s angličtinou nebo němčinou bohužel moc nemá, a tak je druhé vydání Slovníku nespisovné češtiny událostí. Tahle knížka shrnuje argot, slangy a obecnou mluvu „od nejstarších dob po současnost“ a uvádí historii a původ slov.
Pokud nevěříte, že číst slovník je ohromná zábava, pak tohle je knížka, která vás přesvědčí. Houmran je pozdní návrat domů, mufloni jsou ve slangu zámeckých průvodců funící a dupající návštěvníci hradů a zámků, gábina je gambrinus. Ale to je jen ukázka současné vtipné nápaditosti Čechů. Brzy zjistíte, že předkové bývali stejně drsně vtipní. Hlavní však je, že se čtenář stává stopařem a zjišťuje, co vlastně říká a proč. Neformální pozdrav „čau“ přišel přes Vídeň z italštiny, to víme. Ale už nevíme, že vznikl z pozdravu Schiavo, což znamená cosi jako otrok nebo služebník. Vlastně tak říkáme „uctivý služebník“.
Překvapivých slov máme v češtině hodně. Mnohá nepřišla z němčiny, jak si myslíme, ale z francouzštiny. Třeba když řekneme o ženské, že je metr nebo metrnice, zdá se nám, že je to odvozeno od metru: osoba přísně akurátní. Omyl. Metrnice vznikly z francouzského slova maitre nebo maitresse, což je pán (paní) domu. Techtlemechtle přišly přes Rakousko z italštiny a znamenají něco jako mezi čtyřma očima.
Když už jsme nakousli tohle téma: jako vzdělaní lidé si můžeme klidně přiznat, že průměrný člověk hledá ve slovnících už od dětství nejdříve sprosťárny. Tady jich je dost ve všech nářečích (Brňáci, zdá se, vedou). Například slovo kurva má původ nejasný - možná ze staročeského kurtva (slepice), z německého Hure, ale možná je to prašť jako uhoď, protože Hure prý Germáni asi stejně přejali od Slovanů.
Autor doufá, že další, rozšířená vydání toho zábavného i poučného čtení budou následovat. A chtěl by na závěr ještě dodat, že kušet kvalda ráčny přefórovat runtovku, gagarin kongo čurina. S tím se dá jistě těžko polemizovat.
Slovník nespisovné češtiny, Druhé, rozšířené vydání. Maxdorf, Praha 2006, doporučená cena 395 korun.
Hodnocení MF DNES: 90%
Copyright © Maxdorf 2006-2008