www.slangy.cz

O knize  |  O češtině  |  Argot  |  slangy  |  Ohlasy  |  vaše příspěvky  |  kontakt


ukázky z knihy
napsat příspěvek
objednat knihu

Slangový název dostane pouze to, k čemu máme vztah

Portál české literatury (www.czlit.cz), září 2006


Rozhovor s Janem Hugem o Slovníku nespisovné češtiny


MUDr. Jan Hugo (1955) po absolvování Fakulty všeobecného lékařství UK pracoval 12 let jako lékař a vědecký pracovník. Koncem roku 1989 založil na FVL UK časopis PULS, který sehrál významnou roli v obnově akademického života na lékařské fakultě. V roce 1993 založil nakladatelství Maxdorf, které je dnes jedním z předních vydavatelů lékařské literatury. Od poloviny 80. let začal připravovat lékařský výkladový slovník, který spolu se svým nejbližším spolupracovníkem z fakulty doc. MUDr. Martinem Vokurkou, CSc. vydal v roce 1994 nejprve pro širokou veřejnost (Vokurka a Hugo: Praktický slovník medicíny) a v roce 2002 také pro odbornou veřejnost (Vokurka, Hugo a kol.: Velký lékařský slovník).

Celoživotním zájmem dr. Huga je etymologie, v níž využívá svých rozsáhlých jazykových znalosti (překládal z němčiny, angličtiny, ruštiny a zejména z polštiny, které se mnoho let intenzivně věnoval). Přibližně ve stejně době, kdy začal pracovat na lékařském slovníku, začal také vytvářet sbírku slangových a argotických výrazů, zpočátku zejména německého původu (řemeslnický slang a brněnské argotické výrazy). Do tohoto projektu se postupně zapojila řada přátel a dalších osob, až vznikla rozsáhlá sbírka přibližně 12.000 nespisovných výrazů bez většího tématického omezení, která v květnu 2006 vyšla v nakladatelství Maxdorf pod názvem Slovník nespisovné češtiny.


Zdálo se mi, jako byste projekt Slovníku nespisovné češtiny připravovali tak trochu v tajnosti. Anebo někde byly publikovány dílčí výstupy?

Máte pravdu, knihu jsme předem neinzerovali, na druhou stranu jsme projekt nějak cíleně netajili. Na slovníku aktivně spolupracovalo více než 20 lidí a každý z nás má řadu přátel, kteří se o něj zajímali a povzbuzovali nás, například dotazy, kdy už konečně kniha vyjde.


Váš slovník není zaštítěn žádnou akademickou institucí (ba ani grantem). Znamená to, že nadšenci a ctitelé češtiny zase jednou předběhli profesionály, jak se u nás už stává pomalu tradicí?

Myslím, že v tomto ohledu jsme jako amatéři měli určitou výhodu. Začali jsme budovat „lexikální korpus“ zhruba v polovině 80. let. Minulý režim příliš nepodporoval studium slangu a už vůbec ne argotu. Argot byl oficiálně mrtvý a slangy měly vymírat. Rád bych však zdůraznil, že bez profesionálů lze vytvořit sbírku slangu, její systematické zpracování se však již bez lingvistů neobejde. A já bych byl velice rád, kdyby v dalších vydáních byla úvodní část doplněna o některé teoretické kapitoly. Slovník vznikal, alespoň v posledních deseti letech, na půdě nakladatelství Maxdorf, je to tak říkajíc nakladatelský projekt. Ekonomickou stránku jsme proto nemuseli řešit poněkud nejistou cestou žádostí o grant, ale vyčlenili jsme ročně v investicích určitou částku na tento projekt, například na nákup odborné literatury z ciziny šlo v posledních letech přes sto tisíc.


Vy sám pracujete jako lékař. Kdy se u vás projevil zájem o mateřštinu a její nespisovnou variantu, že jste se jí začal zabývat do hloubky?

Já nyní již jako lékař nepracuji. V roce 1993 jsem založil nakladatelství Maxdorf a od té doby se věnuji plně vydávání knih a tvorbě výkladových slovníků, naše lékařské výkladové slovníky jsou na trhu už dvanáct let. Ale tím jsem neodpověděl na vaši otázku. Od mládí mne zajímala etymologie, moje cesta k zájmu o český jazyk šla právě tudy. Vyrostl jsem v rodině, kde se považovalo za normální umět plynně minimálně jeden cizí jazyk a další umět tak, aby se jimi člověk mohl domluvit a mohl v nich číst. Jazyky tak byly od dětství jedním z mých koníčků. Učil jsem se německy, anglicky, na gymnáziu jsem si díky skvělé ruštinářce oblíbil i nepopulární ruštinu, ale jazyk, který mne opravdu nadchl, byla polština. V životě jsem toho poměrně hodně přeložil, z angličtiny, němčiny i ruštiny, ale nejradši jsem překládal z polštiny. A právě přes polštinu jsem si začal uvědomovat mnoho souvislostí v češtině, které mi do té doby zůstávaly ukryty. Velký vliv na mne v tomto směru měl můj brněnský dědeček, který mne v dětství učil německy a výuku zpestřoval systematicky tím, že mi vysvětloval, jak vznikla česká slova německého původu. Právě brněnská mluva k tomu dávala obrovskou inspiraci. Proto jsem také později začal sbírat vlastně především slangové a argotické výrazy německého původu, a musím přiznat, že tuto oblast slovníku považuji za „svou parketu“.


Jak dlouho jste slovník připravovali?

Kdybych vzal celou dobu od vzniku první podoby na ručně psaných kartičkách, tak je to už přes dvacet let. Tak do roku 1993 ovšem práce nebyla zcela systematická, na druhou stranu, z 80. let máme slova a věty, které bychom dnes již nezískali, zejména z oblasti brněnské mluvy. Někteří z těch, kteří nám tehdy vyprávěli o předválečné plotně, byli již tenkrát v pokročilém věku.


Jak probíhal sběr materiálu?

Lexikální materiál pochází z různých zdrojů, způsoby jeho sbírání se také s postupem času měnily. Na samém počátku bylo prosté zaznamenávání toho, co kdo řekl. Znal jsem tehdy například několik řemeslníků, kteří kromě toho, že dokázali vyrobit z dnešního pohledu úžasné věci, užívali klasické výrazy jako fušvanc, šramcír, hupcuk, cípant apod. Podobně jsem získával železniční slang, což bylo o to snazší, že dědeček a strýc pracovali celý život na železnici. Podobně to bylo na počátku s dalšími slangy. Postupně jsem do sbírání nadchl několik přátel, takže se rozšířil okruh oblastí, z nichž jsme slangové výrazy získávali. Co se týče obecné češtiny a vulgarismů, pak tento způsob sbírání dodneška dominuje. V řadě oborů jsme našli někoho, kdo „posbíral“ slangové výrazy mezi svými spolupracovníky, tak jsme například získali velmi hodnotný materiál od pana Marka Janáče z Českého rozhlasu. Někdy na začátku 90. let jsem objevil slavnou stať prof. Oberpfalcera z roku 1935 – Argot a slangy –, díky které jsem pak objevil postupně další a další historické zdroje argotu. Další zdroje nám pak pomohla najít ředitelka Městské knihovny, paní dr. Čadková. To je tedy rešeršní část sbírky. Poslední zdroj je internet, slouží více k ověřování, ale také k vyhledávání. Jde zejména o tzv. chaty a blogy, které dnes již obsahují obrovské množství jazykového materiálu. Samozřejmě jazyk chatu není identický s mluveným projevem, ale pro primární vyhledávání je internet vynikajícím zdrojem.


Nedávno jsme se s přáteli dohadovali, co přesně znamená výraz „amrdól“, který ve vašem slovníku chybí. Tušíte, co znamená? Respektive: Jak jste postupovali, když jste narazili na nové slovo, které jste chtěli zařadit do slovníku?

Amrdól neznám, jeden z mých spolupracovníků si myslí, že může jít o nějakého psa, v Googlu má toto slovo jen několik málo výskytů, některé se však skutečně vztahují k psům. Nová slova se ukládají do pracovního souboru, který je určen jen pro ještě nezpracovaná slova (kdysi k tomu sloužila přední část kartotéky). Slova, jejichž významy (nebo alespoň některé) jsou jasné, postupují do dalšího souboru, kde se zpracují v lepším případě kompletně, tj. i s etymologií, jinak se alespoň doplní odkazy na synonyma a další související hesla. Část slov v pracovním souboru zůstává, buď jsou to slova, která někdo někde zaslechne, ale neví se přesně, co znamenají (to by byl případ onoho amrdólu nebo amrdóla), nebo není jasné, jestli slovo není výtvorem příliš malé skupiny lidí. Vlastní nespisovné výrazy má často i školní třída, parta kamarádů, skautský oddíl, dokonce i rodina. Hranice, od jakého rozšíření slovo „bereme“, je do jisté míry subjektivní, máme řadu kritérií, zda slovo lze ověřit jinde než tam, kde bylo zachyceno, a jak jsem již řekl, v posledních zhruba osmi letech se vynikající pomůckou stal vyhledávač Google. Zde jsme vypracovali docela spolehlivou metodiku. Vždy však záleží na tom, do jaké skupiny výraz patří, vězeňský slang se v Googlu vyskytuje jen sporadicky, nářečí více, ale pro ověření rozšíření nově vznikajících slangových výrazů mládeže je Google nenahraditelný.


Výraz „amrdól“ mám skutečně zafixován s pojmenováním malého psa… Nicméně: Byli jste při práci na slovníku ve spojení alespoň s Ústavem pro jazyk český, resp. s jeho kartotékou?

S Ústavem pro jazyk český jsme ve spojení nebyli, rádi bychom ovšem spolupráci v budoucnu navázali. Jde přitom jak o zmíněné teoretické kapitoly, tak o dotažení kritérií zařazení, čehož se i v tomto rozhovoru opakovaně dotýkáte.


Vynechávali jste některé výrazy záměrně, abyste se nedublovali s již existujícími slovníky?

Některé výrazy jsme vynechávali, ale ne proto, abychom nedublovali stávající slovníky. Mělo by se asi zdůraznit, že šlo vždy o výrazy, které jsou zastaralé nebo vyšlé z užívání. Pokud chybí slovo ze současné mluvy, tak jsme ho jistě nevynechali, ale prostě je zatím nemáme. K nezařazení hesla, které již je v širším výběru, jsou obecně dva důvody. První je určitá vyváženost – kdybychom například do slovníku dali všechno, co obsahují předválečné slovníky argotu, tak by čtenář získal pocit, že je o slovník argotu mírně doplněný různými slangy. Totéž platí také pro řemeslnický slang. Druhým důvodem byla obava, aby slovník nepůsobil příliš vulgárně. Dnes, po tolika nadšených reakcích na vydání Slovníku nespisovné češtiny, může tato obava vypadat komicky, ale prostě to tak bylo. Jak jsem říkal na začátku, vznikající slovník byl znám velmi širokému okruhu našich přátel. A řadě z nich se celek zdál dosti vulgární. A rozhodně přitom nešlo o lidi s nějak přemrštěně prudérními názory. Prostě to byla taková typická vydavatelská obava o osud knihy na trhu. Mnoho výrazů (a také mnoho jinak velmi výstižných příkladů) jsme zatím odložili. To je také jedním z důvodů, proč slovník zatím neobsahoval slova z Obrátilových Kryptadií, což je jedna z hlavních výtek i v recenzích, které jsou jinak velmi pozitivní. V dalších vydáních to napravíme.


V poměrně nedávno vydaném Slovníku neologizmů převažuje přebírání slov z angličtiny, ve vašem slovníku dominuje němčina. Znamená to, že jste se zaměřili spíš na starší jazykovou vrstvu?

To ani ne, jen prostě přebírání z němčiny trvalo mnoho set let a z angličtiny se ve větší míře přebírá až od osmdesátých let (nepočítám sem ovšem sportovní slang, který obsahoval mnoho slov z angličtiny již před válkou). Když vezmeme skupinu výrazů ze slangu současné mládeže, pak slova z angličtiny jednoznačně převažují. V předmluvě ke Slovníku jsem se zmínil o slovech helfnout a helpnout, sice tam přiznávám, že srdcem tíhnu ke klasickému slangu, ale to neznamená, že bychom slova z angličtiny cenzurovali. Já osobně ovšem cítím rozdíl mezi tím, kdy se slovo přebíralo od německy mluvícího souseda, a tím, když se převezme z filmu nebo z počítačové hry, což je případ většiny slangových výrazů anglického původu. Tento pocit ovšem může mít generační podtext, toho nejsme uchráněni nikdo. Ale znovu říkám, jestliže je slovo dostatečně rozšířené, chceme je ve Slovníku uvést, ať je jakéhokoli původu.


Ve vašem slovníku není příliš zastoupen např. počítačový slang, zcela chybí třeba tzv. reklamština. Na druhou stranu zde najdeme čerstvé ukázky z mluvy teenagerů či naopak zastaralé, už nepoužívané výrazy (viz antoušek). Jaká byla kritéria při výběru slov?

S tím počítačovým slangem nesouhlasím, je tam asi 100 výrazů s tímto zařazením a další přibudou. Něco jiného je reklamština. Ta tam skutečně není, stejně jako „jedny hrany, prosím“ ze slangu zaměstnanců McDonalda. Já sám přitom řadu výrazů reklamštiny běžně používám, Maxdorf má dva úseky, jedním je vydavatelství a druhým je reklamní agentura pracující zejména pro farmaceutické společnosti. Asi by tam i tato vrstva měla být, asi jste nás při jisté cenzuře přece jen přistihl, ale na svou obranu musím říci, že jsme o těchto výrazech opakovaně diskutovali a všeobecný názor byl „proboha, tohle tam přece dávat nebudeme!“. Myslím, že tam máme agošku, tak aspoň něco.


Na rozdíl od specializovaných slovníků slangu nabízí vaše kniha v abecedním seřazení pozoruhodnou koláž výrazů z mluvy vězňů, akvaristů, kolotočářů, rozhlasáků, šachistů atd. Prozradilo vám toto smísení slangů něco nového o jazyce? Mě třeba zarazilo jisté (jednostranné) prostupování studentského slangu a vězeňského argotu, tedy že studenti s oblibou přebírají do svého verbálního repertoáru výrazy kriminálníků.

„Studenti, vojáci, sportovci a umělci rádi přejímají zřejmé argotismy do svého slangu…“ – to jsou slova prof. Oberpfalcera z výše zmíněné klasické stati Argot a slangy. Jestliže to platilo ve 30. letech, pak to dnes jistě nebude jinak. Jde přitom jak o přejímání celých slov (benga, hémoni, kérka, chálka, hulibrk aj.), tak argotické koncovky (cvígra). To, že se „pod jednou střechou“ sešly výrazy nejrůznějšího původu, ukázalo kolik různých významů může slovo postupně získat. Např. štych: zdvih v kartách, steh při šití, bodový reflektor (v divadelním slangu), dále spojení nechat ve štychu. Nebo tágo: taxi, tisícikoruna, mužské přirození, ve vojenském slangu tágo označovalo koště, jak tágo se užívá pro člověka opilého a blbý jak tágo zase pro hlupáka. Ze slov českého původu je snad dobrý příklad naostro – doopravdy, bez spodního prádla, bez přípravy, bez další úpravy, dále nepodmíněný trest (tedy bez podmínky) a nebo násilné vniknutí do objektu.


Co ponouká člověka k vytváření pracovního slangu či argotu, je celkem zřejmé, ale co je tím motorem jazykového tvoření v obecné, řekněme až privátní mluvě? Snad snaha polidštit, zdůvěrnit si svět (viz empina = přehrávač mp3 )?

Nechci vám pochlebovat, ale slovo polidštit je snad nejvýstižnějším vyjádřením. Je to pojem, který do jisté míry zahrnuje zkracování, převedení zkratky do slova, které lze skloňovat, ale vyjadřuje i tu obtížně podchytitelnou stránku lidských emocí, které při vzniku a užívání slangu hrají nemalou roli.


Existuje nějaký jiný jazyk, jenž by byl tak hravý jako čeština, která by podle mého soudu potřebovala pomalu jednou za tři roky jeden takovýhle slovník na přírůstky?

To nevím. V angličtině snad vzniká velký počet slangových výrazů. Je to zajímavá otázka, němčina má bohatou vrstvu nespisovných výrazů, ale jak rychlý je jejich přírůstek, netuším. Jisté je, že i v němčině se objevuje mnoho nových slov převzatých z angličtiny. Ale je možné, že jsme jako národ poměrně hraví a tvůrčí, tak se to nejspíš projevuje i ve vzniku slangových výrazů.


Fascinují mě příběhy některých slov, které výběrově uvádíte. Od výrazu „hochštapler“, jemuž se z argotu podařilo vyšplhat až do Slovníku spisovné češtiny, přes pobídku „davaj“, kterou přivezli Rusové na tancích v roce 1945, až třeba po výraz „brunclíci“, označující filmařskou profesi tvůrců zvukových ruchů, tedy slovo, jež v sobě uchovává vzpomínku na veřejností dávno zapomenutého zakladatele této profese Bohumíra Brunclíka. Kdybyste vy měl uvést příklad nějakého výrazu, jenž vám při práci na slovníku obzvlášť uvízl v paměti, který by to byl?

Asi nejzajímavější jsou právě argotické výrazy, jejich etymologie je často překvapující, což vychází ze samotné podstaty argotu, tedy principu utajování. Nikdy nezapomenu na fascinaci ze zjištění, že fet (kdysi být fet tedy být opilý) je z německého fett mastný, v argotu ovšem opilý. S tím pak souvisí naše být namazanej nebo vodmaštovna jako protialkoholní léčebna. To bylo někdy hluboko v 80. letech. Z posledních let pak např. flétna, která v brněnském argotu označovala doklady, souvislost je na první pohled nesmyslná. Jde o výrazy z německého argotu fleppe nebo flette právě s významem doklady. Pro argot je pak typické „nalezení“ některého známého slova se shodným začátkem, které pak získá nový význam. Podobně např. balík venkovan, který je původně odvozen od hebrejského bal muž, nebo muzika jako výraz pro kapavku, o které se všeobecně věří, že je odvozena od výrazu kapela nebo kapelník se stejným významem. A přitom německé Musik označovalo pohlavní nemoci již v první polovině 19. století. Z poslední doby je to asi heslo šmok ve významu prodejný novinář. Tento význam jsme v prvním vydání neměli a upozornil nás na něj nedávno zesnulý redaktor Českého rozhlasu Michal Novotný. Na tomto slovu židovsko-německého původu je zajímavá také jeho souvislost s Prahou.


Myslíte, že po zrušení základní vojenské služby zahyne jeden významný slang na úbytě?

Vojenský slang, tedy jeho podstatná část, která byla spojená se základní vojenskou službou, je nyní v takovém přechodném období. Většina dospělých mužů jej dobře zná a některé výrazy aktivně používá i v běžném životě. Tyto výrazy se stávají součástí obecného slangu, avšak většina, která byla skutečně vázána na prostředí vojenských útvarů, se postupně přiřadí k ostatním zaniklým slangům.


V úvodu píšete, že za totality si Brno zachovalo mnohem více jazykového vtipu než Praha. Nemluví z vás „antimetropolita“, tedy Antipražák? A propos: Většina nespisovných slov je jednodušších než jejich spisovný protějšek. Výjimku, zdá se, tvoří právě brněnské výrazy, viz třeba „Ponadrata“ pro řeku Ponávku. Co vy na to?

To srovnávání je samozřejmě subjektivní, ale není to jen můj názor. Já sám jsem Pražák, nemluví ze mě tedy brněnský patriotismus, ale nemohu vyloučit určitou neobjektivitu v tom smyslu, že s Brnem jsou počátky našeho slovníku spojeny. To, co je objektivní, je skutečnost, že se v Brně uchoval relikt klasického středoevropského argotu. Co se týče jednoduchosti slangových výrazů – většina je jednodušší než jejich spisovné paralely, zejména u profesního a zájmového slangu, stejné to je u obecné češtiny. Zjednodušování patří k hlavním způsobům vzniku nespisovných výrazů, jde o zkracování (samopal > sapík, antikvariát > antík aj.) nebo nahrazení spojení dvou slov jedním slovem neboli univerbizaci (hrubá chyba > hrubka, kázeňský trest > kázeňák).


V úvodu se odvoláváte mj. na práce Jaroslava Hubáčka o českých slanzích, které byly po roce 1989 kritizovány coby krotké a okleštěné, což se přičítalo na vrub totalitnímu režimu. Není řeč lidu natolik poťouchlá a podvratná, že se jí lze veřejně zaobírat jen ve svobodných podmínkách?

Já osobně dílo Jaroslava Hubáčka oceňuji. Slangové výrazy se objevují a po čase mizí. Když je nezachytíte, tak zmizí, aniž by po své existenci zanechali jakoukoli stopu. Bylo proto mimořádně záslužné, že Hubáček v řadě oblastí slang zaznamenal, a mnoho výrazů zaznamenal jako jediný. Obviňovat jej z toho, že se omezoval pouze na určité oblasti, je nesmyslné a myslím tendenční. Je možné, že za jiné politické situace by slovníky obsahovaly i slova z pomezí argotu či vulgarismy, ale nepovažuji za správné hodnotit, co tam není. To, co je na minulé době ke kritizování, myslím tím v tomto případě pouze publikace s tématem slangu, je to, co nemohlo vyjít. Například Sukův slovník vězeňského slangu mohl vyjít až 20 let po jeho dokončení a zejména strašná je už samotná skutečnost, že se Jaroslav Suk dostal do vězení za své politické názory.


Zároveň s vydáním slovníku jste spustili webovou stránku www.slangy.cz, kde už se objevují první reakce a hlavně dodatky od čtenářů. Znamená to, že počítáte s pokračováním Slovníku nespisovné češtiny?

Nyní připravujeme druhé vydání, které by mělo vyjít na podzim. Máme jednak spoustu nezpracovaného materiálu z minulých let, a nyní i cenné příspěvky od čtenářů. Kromě příspěvků uveřejněných na webu jsme získali také tři rozsáhlejší sbírky, z nichž již část bude použita do druhého vydání


Co myslíte, jak se bude tomuto slovníku říkat dejme tomu ve studentském slangu. Třeba: Dva dědci u kořalky nebo stručněji Dědci – podle ilustrace na obálce?

Oni to asi nejsou ani tak dědci, jako spíš takoví ztracenci, nebo alespoň si to tak představujeme. Nám se ten obraz strašně líbí, má takovou „argotickou“ atmosféru, ale koho doopravdy Václav Junek maloval, to už nikdo nezjistí. Od vnučky tohoto českého malíře jsme se dozvěděli, že pan Junek po válce propadl malování lodí a přístavů, takže všichni si už pamatují jen věci, které souvisí s mořem. I to jsou ovšem nádherné obrazy. A jak se slovníku bude říkat? Bylo by jistě hezké, kdyby získal nějaký slangový název. Jak krásně popisuje na několika místech Pavel Eisner, slangový název dostane pouze to, k čemu je nějaký vztah. Takže to ukáže až budoucnost.


Rozhovor připravil Jan Nejedlý



[ZPĚT]

Copyright © Maxdorf 2006-2008